Dvě rozsáhlé stati postfreudovského švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga najdeme ve třetím svazku Výboru z díla, který se tentokrát věnuje osobnosti a přenosu. Základní složky osobnosti: tzv. persona (čili maska) a nevědomí jsou podrobně rozebrány na prvních 150 stranách knihy. Druhý text výboru nese název Psychologie přenosu a je neopomenutelný pro každého, kdo se zabývá tímto přirozeným - někdy léčivým, často však obtěžujícím - projevem, doprovázejícím závislost člověka na člověku.
Proč ještě dnes číst Junga? Proč se v superrychlé, do všech stran roztěkané době zabývat podstatou člověka, osobním nevědomím, nevědomím mas? Je to až neuvěřitelné, ale právě podněty z první stati mohou sloužit k porozumění mnoha veřejně se prezentujících jedinců před sto lety stejně jako dnes. Jung zde rozebírá velikášství a malomyslnost, identifikaci člověka se zastávaným úřadem a titulem, lacinou kompenzaci osobních nedostatků, vytváření si a hýčkání prestiže, předstírání a "nadutost lidí na obrazovce světa". Nezní to povědomě i použitelně pro porozumění politikům, hvězdám, manažerům?
Vztahy mezi já a nevědomím, jak se první text jmenuje, byly původně přednáškou z roku 1916, kterou autor přepracoval do samostatné knížky v roce 1928. Stať, jež dosud neztratila punc zásadní inspirace, je věnována "stávání se člověka sebou samým". Pro tohle musí každý z nás udělat dvě věci: sloupnout ze sebe falešné "obaly persony" - a za druhé: osvobodit se z moci nevědomí tím, že mu co nejvíce porozumíme. Psychologie persony je snazší, říká autor. Jde o to přiznat si své přetvářky, obranné valy, poznat, jak si konstruujeme umělou osobnost, již pak vystavujeme užaslým zrakům okolí. Vyznat se v nevědomí je těžší. A nejtěžší je nahlédnout tzv. nevědomí kolektivní. Proč to vše podstupovat? Proč nebýt sebe-obelhávajícími, spokojeně si namlouvajícími a podvádějícími druhé? Člověk se osvobodí, tvrdí Jung. A to nejen před vlastním svědomím, ale zejména ze spárů neurózy, podrážděnosti. Vždyť přetvářka je ústupek světu. Silný a zralý člověk čelí tlakům zvenčí i zevnitř (z nevědomí), nešálí sebe sama. Podle Junga jsou ti, kdo hrají "siláka", většinou lidmi skrývajícími "slabosti vevnitř". Nejde o to, abychom neměli masky. Jde o to, abychom s nimi nesplynuli.
Ve druhé stati, Psychologii přenosu, vzbudí Jung zřejmě rozpaky. Přenos je velmi vážný jev v blízkých vztazích (mezi pacientem a lékařem, žákem a učitelem, mezi manželi atd.), kdy nevědomky promítáme očekávání a fantazie, původně spojené většinou s našimi rodiči, do někoho jiného. Pak se na něj například zlobíme "jako na svého otce", nebo v něm "milujeme" v podstatě někoho jiného - toho, koho jsme si do něj promítli. Jung sám "schytal" přenos od jedné pacientky, pro niž měl být - fantazijně - jak "otcem", tak "milencem". Stať má vynikající úvod, ve skrytu (a poznámkovém aparátu) polemický s Freudem, přináší analýzu a kritiku stádnosti lidí, názorně si vypomáhá pohádkami, konstruktem "animy" apod. V dlouhých pasážích je však zároveň zástěrkou pro Jungovu "slabost", jíž bylo až nutkavé zabývání se symboly a alchymií. S analýzou přenosu souvisí taková místa jen velmi okrajově. Navzdory tomu jde rovněž o text zásadní. Málokde najdeme tak srozumitelný výklad - pokud ovšem neodbíhá od probírání přenosu.
Jung přesvědčeně stranil vědomí, za jehož stěžejní součást pokládal zdravý vnitřní "pohled na sebe". Odměnou za posílené vědomí je nám více svobody a snad i klidu v duši. Abychom však byli zdravě sebe-vědomí, musíme pro to něco dělat. I četbou takovýchto knih lze vyzrát! Třetí Výbor lze vřele doporučit pro vzorový překlad, nesamozřejmou, vynalézavou práci s češtinou a pro již tradiční, velmi vysoký standard knižní úpravy, hlídaný v celé výborové řadě brněnským nakladatelem.
C. G. Jung: Výbor z díla III. Osobnost a přenos. Přeložili Alena Bernášková, Jitka Škodová a Ludvík Běťák. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1998, 406 stran, 3500 výtisků, cena neuvedena.
