Po dvou hitech se jeho kariéra potácela na hraně. Připomněl se v sérii Kdopak to mluví, ale zachránil ho až režisér Quentin Tarantino.
Svěřil mu roli zabijáka Vincenta Vegy v hitu Pulp Fiction – Historky z podsvětí.
Tímhle filmem nabral Travolta druhý dech i další oscarovou nominaci. Následovala smršť filmů, například Operace Zlomený šíp, Fenomén, Tenká červená linie, Generálova dcera nebo nedávno Okrsek 49, pocta záchranářům, kteří zasahovali po teroristických útocích 11. září 2001.
Nejnověji se sympatický herec v našich kinech objevil ve filmu Buď v klidu jako Chili Palmer, bývalý vymahač dluhů, který se stane hollywoodským producentem a byl už hrdinou snímku Chyťte ho!
Jedenapadesátiletý manžel Kelly Prestonové a otec dvou dětí dorazil na rozhovor do Los Angeles krátce poté, co uzavřel smlouvu na Floridě.
Jak jste se tak rychle dokázal z Floridy přesunout do Los Angeles?
Pilotoval jsem vlastní Boeing 707. Dokonce jsem se cestou stihl zastavit i v Las Vegas na dobročinné aukci.
Stíháte při tomhle tempu vyplňovat vzletové a příletové formuláře?
Na to mám lidi. Já jenom řídím.
V českých kinech měl nedávno premiéru film Buď v klidu. Proč jste se v něm vrátil ke svému hrdinovi z filmu Chyťte ho!Chilimu Palmerovi?
Především kvůli scénáři, měl jsem ho napsaný na tělo. Nemám moc rád pokračování, ale tady vyplynulo přirozeně. Navíc oba filmy dělí mnoho let, já jsem mezitím hrál asi sedmnáct rolí, takže jsem tohle natáčení bral jako něco nového.
Podíval jste se před ním na původní film?
Ano, dokonce se mi zdál lepší než před lety. Ale chtěl jsem si hlavně připomenout herecké prvky, které napoprvé vyšly a já je chtěl znovu použít.
Jaké třeba?
Představoval jsem si Chiliho jako Jamese Bonda ulice. Je to gangster, ale má o sobě vlastní představu, podle níž si připadá mnohem více chladnokrevný, sebejistý a nic ho nerozhází. Takové vlastnosti měl přece i agent 007. Navíc jedním z mých filmových idolů byl právě Bond v podání Seana Conneryho. Ten se také stal inspirací pro Chiliho.
Chili je prý jedna z nejlepších rolí vaší kariéry. Souhlasíte?
Je to jedna z řady krásných rolí, které jsem dostal. Na téhle byl moc zajímavý přechod hlavního hrdiny z filmového do hudebního průmyslu. To pro mě byla výzva, jak bude Chili reagovat v novém prostředí. Nakonec byl vlastně spokojenější, protože v hudebním světě je více gangsterů než u filmu. (smích)
Jste sám také tak sebejistý?
Mám doma na stropě zrcadlovou kouli a pod ní si nechávám zdát, že jsem král... Ale vážně. Nejsem tak sebejistý, jsem spíše potrhlý a miluji legraci. Pokud jde o sebejistotu, tu největší pro mě představuje právě agent James Bond. Na něm jsem vyrůstal.
Opět jste se na scéně potkali s Umou Thurmanovou. Jaké to bylo?
Když vzala roli Edie Athensové, byl jsem nadšený, Uma i já se vedle sebe cítíme příjemně. Tady hrajeme jiné postavy než v Pulp Fiction. V něm jsme skálopevně věřili na smrt, tady hrajeme dvojici, která je drsná, ale věří hlavně na život.
Tady jste také navázali na společný tanec z Pulp Fiction...
Chtěl jsem, aby se při tom Chili cítil dobře, aby hudba odpovídala jeho duši. On by rád tančil v latinskoamerickém rytmu, jako je čača, samba nebo mambo, nebo při brazilské hudbě. Potřeboval něco, co by ho smířilo s newyorskou chladnokrevností Franka Sinatry. Skupina The Black Eyed Peas v době natáčení nazpívala nádhernou rapovou verzi Joabimova hitu z roku 1962 nazvaného Sexy. A to bylo přesně to, k čemu si můj Chili přál tancovat.
Nikdo mu v tom nebránil?
Jen trochu. Ale to proto, že Uma i režisér F. Gary Gray jsou mladší a nezažili některé hudební vlny, třeba twist. Podobně Tarantino před Pulp Fiction nevěděl moc o Stopaři nebo Batmanovi. Protože jsem starší, upozornil jsem je na věci, které mohou bezvadně navodit atmosféru.
Taneční role v Pomádě a Horečce sobotní noci vás proslavily. Cítil jste tlak, že na ně musíte navázat?
Ne. Bylo to jiné, vzhledem k sambě hlavně pohybově. Také spíše zábava než tvrdá dřina.
Řada scén se natáčela v reálném prostředí, při koncertu skupiny Aerosmith nebo během basketbalového utkání. Bylo to náročné?
Ne, my jsme se bavili. Například na basketu jsme s Umou pořád chodili do první řady. Bylo vidět, jak nás diváci pozorují a přemýšlejí, proč si neustále stejným způsobem sedáme vedle zpěváka Stevena Tylera a za chviličku zase odcházíme. Mysleli si, že je to skutečné, protože kamery byly schované. Že točíme film, nikomu nedošlo.
Říkal jste, že nemáte rád pokračování. Co kdyby se Quentin Tarantino rozhodl natočit druhé Pulp Fiction?
To je něco jiného. Udělal bych pro něj cokoliv, protože mi dal druhou šanci v kariéře. Jestli si on bude přát, abych pro něj hrál Pipi Dlouhou punčochu, udělám to rád.
Ve filmu Buď v klidu se po vašem boku objevil i akční hrdina The Rock. Ten se nedávno vrátil z České republiky, kde natáčel horor The Doom. Jak jste spolu vycházeli?
The Rock v roli Elliota dokázal, že má ohromný smysl pro humor a velký komediální talent. Navíc mě dokázal doslova nadchnout pro Prahu.
Prý se tam chystáte s nějakým projektem?
Ne, prozatím ne, ale strašně rád bych tam jel. Už jenom proto, že mi The Rock prozradil, že kromě nádherného zrestaurovaného města jsou v Praze i velmi vstřícní lidé a výborná kuchyně. Moc rád bych si to ověřil osobně.
Na čem teď tedy pracujete?
V březnu bych měl začít natáčet snímek Lonely Hearts (Osamělá srdce, pozn. red.) podle skutečného příběhu dvojice vrahů Marthy Beckové a Raymonda M. Fernandeze, kteří ve 40. letech lákali své oběti na inzerci.
Také se proslýchá, že píšete třetí knihu. Že by šokující memoáry?
Jde o to, co pokládáte za šokující. Budou v ní příběhy, o kterých jste nikdy neslyšel, proto to bude fascinující. Prožívám zajímavý život, hraji mnoho postav, potkávám řadu lidí, mám plno zkušeností. Lidem, kterým jsem dal přečíst prvních pár stránek, se to líbilo. Zaujal je můj neobvyklý pohled na události a to, že píši bez literárního pomocníka. Sám jsem to začal, sám i dokončím. Nechci, aby můj hlas dával dohromady někdo jiný.
Proč to děláte?
Myslím, že je pro každého důležité, aby zdokumentoval svůj život. Ať je slavný, nebo ne. Až přijdete domů, měl byste také začít. Hodně Američanů si píše deník. Já jsem to nikdy nedělal, jen jsem si to přál, protože bez toho je život nenaplněný. Když začnete psát o událostech svého života, zjistíte, že je to vlastně terapie. Věřím, že se z mých zkušeností může někdo poučit, proto se o ně chci podělit.
Můžete být konkrétnější?
Chci psát o tom, co jsem se naučil a poznal. Píšu teprve pár dní, tak je těžké o tom hovořit. Na prvních stránkách rozebírám třeba můj pohled na Oscary a co znamenají nejrůznější filmové ceny. Mělo by to být zábavné, informativní a snad i poučné.
Kdy knížku vydáte?
Zítra! Ne, dělám si legraci. Měl byste být trochu trpělivější a vydržet do jara.
