Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se přestala objevovat na televizní obrazovce, nenahrávala nové písničky. „Byla jsem v té době doslova vyčerpaná a vyoslavovaná. Myslím, že každý by měl vědět, kdy má přestat,“ komentovala to v jednom z rozhovorů.
Do ústraní se však tehdy stáhla především kvůli svému novému, třetímu manželovi. Český emigrant Josef Havlík, dětský lékař pracující ve Švýcarsku, se s ní seznámil na společenské akci. Po svatbě se za ním odstěhovala do města Baar. Když občas přijela do Česka, pochvalovala si, jak se z unavené zpěvačky stala kvetoucí hospodyňka. Spolu s manželem začali obchodovat se zdravotnickým materiálem, který dováželi ze Švýcarska do Česka. V roce 1993 se v jihočeském Protivíně pustili do stavby sanatoria pro rehabilitaci a léčení lupénky. Neměli to dělat.
P ř í p a d p r o p o l i c i i
„Okradla mě,“ tvrdí Josef Havlík a usiluje o to, aby stála před soudem. Jeho verze je, že sanatorium postavil ze svých úspor, ale Urbánková si najala firmu, která z něj bez jeho vědomí odvezla všechno, co mělo aspoň trochu nějakou cenu. Dělá to prý kolem dvaceti milionů.
„Nesmysl. Ke svému podnikání mě pan Havlík vlastně zneužil. Měl to naplánované tak, že moje známé jméno mu bude v Čechách otevírat dveře. Až po čase mi došlo, že jsem vlastně byla nastrčenou osobou,“ brání se zpěvačka v jednom z dřívějších rozhovorů. V posledních dnech není k zastižení.
„Kdo by to do ní řekl?“ diví se její dnes vesměs šedesátiletí fanoušci. Ale stačí se poptat v Protivíně a představa nenasytné chamtivé dračice bere za své. O „Nadě“, jak jí tam téměř všichni říkají, se v jihočeském městečku mluví hezky. „Byla členkou zastupitelstva,“ říká starosta Jan Vojík. „Měla kontakty s hromadou lidí, zorganizovala tady u nás zajímavé pořady,“ vzpomíná na dobu, kdy Naďa Urbánková bývala předsedkyní městské kulturní komise. Lidé v Protivíně říkají, že v ní nebyla „jen tak na oko“. Bývala prý přátelská a upovídaná. „Mrzí nás to. Jejich sanatorium, to byly takové moc pěkné malé lázně. Čekali jsme, že do Protivína přiláká lidi. Zasahovat do jejich sporu nemůžeme, ale paní Naďa si užila svoje,“ říká starosta.
Z B o r o v n i č k y d o S e m a f o r u
Všichni si přitom nejdříve vzpomenou na její úspěchy. Naďa Balabánová z vesničky Borovnička v Podkrkonoší vždycky chtěla být zpěvačkou. Takže když z ní nakonec byla zdravotní sestra, začala alespoň zpívat a hrát v ochotnickém divadle. Tak dobře, že si jí všimli v divadle v Pardubicích a dali jí angažmá. Tehdy se poprvé vdala. Za herce Karla Urbánka. Odešla za ním od Prahy. Rozvedli se, ale protože získala angažmá v divadle Semafor, byla na vrcholu. Tehdy zpívala největší hity. S Country Beatem Jiřího Brabce jela vystupovat do Spojených států. Tam se seznámila s tlumočníkem Janem Nemejovským. Jak bývá jejím zvykem, šla do manželství rázně - vzali se přímo na turné, ve Washingtonu. Spolu mají dceru Lindu. Ani toto manželství nevydrželo. „Máma mi kdysi říkala, že si nemusím hned brát každého, kdo mi dá pusu,“ prohlásila kdysi. A tak si třetího muže Josefa Havlíka vzala po tříměsíční známosti...
Z k u s i l a s e v r á t i t
„Mám na mužský smůlu,“ říká teď s oblibou. „Odjakživa působila jako rázná a trochu praštěná ženská, a tak se také chovala ke svým partnerům,“ říká její kolegyně zpěvačka, která však nechce být jmenována. „Nechci Nadě ještě víc ublížit, je to pro ni dost těžké období,“ vysvětluje.
Od roku 1996 zkoušela vrátit se do showbyznysu. Její známí říkají, že se jim zdálo, jako by potřebovala vydělat peníze. Divili se. Vždyť s manželem vlastnila sanatorium, Havlík byl považován za bohatého muže.
Sice prohlašovala: „Nepotřebuji show k obživě, což je v mém věku ideální situace, protože nemusím podstupovat chirurgické zákroky a trápit se dietami, abych neurážela divácké oko,“ přesto začala vystupovat v roli chůvy v muzikálu Romeo a Julie v Divadle Spirála. Sháněla prý kšefty v rozhlase. V televizi Nova natočila pár dílů zábavné show Basta fidli, kterou moderovala s Markétou Majerovou. Program neměl úspěch, televize ho stáhla. V rozhovorech pro společenské časopisy otevřeně mluvila o svých problémech v manželství, svěřovala se, že jí muži vždycky zkomplikovali život. Proslula výroky typu: „Vždy jsem si myslela, že mužského je třeba rozmazlovat. Já to však přeháněla, a to se nemá. Mužský si na to navyknou a začnou toho využívat, a hlavně zneužívat.“
Z p á t k y v P r a z e
Měla pravdu, když říkala, že zpěvák má vědět, kdy se stáhnout do ústraní. Alespoň v jejím případě by to bylo lepší. Zažila úspěšnou kariéru a ještě se jí podařilo nezkazit si pověst nálepkou oficiální hvězdy socialistické pop-music, jako se to přihodilo řadě jejích kolegů. Naopak, začátkem sedmdesátých let byla v nemilosti kvůli rolím ve snímcích Skřivánci na niti a Ostře sledované vlaky. I jiné filmy, ve kterých hrála, měly divácký úspěch, například Na samotě u lesa.
Teď žije v pronajatém pražském bytě. Tvrdí, že jen pro svou dceru Lindu a psa Rexe. Je přesvědčena, že vztah, který ji stál tolik sil, byl definitivně jejím posledním manželstvím.
|
Naďa Urbánková |
|
Narodila se v roce 1939. Dětství prožila s rodiči ve vesnici Borovnička v Podkrkonoší. Vystudovala Vyšší zdravotnickou školu v Trutnově. Rok a půl pracovala jako zdravotní sestra v Josefově, v té době začala hrát amatérské divadlo. Po angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích se odstěhovala do Prahy a začala se tam učit zpívat. Krátce vystupovala ve Státním souboru písní a tanců, pak se dostala do divadla Semafor. Vystupovala s Country Beatem Jiřího Brabce. Mezi její největší hity patřily skladby Závidím a Drahý můj. Hrála v šesti filmech. Nejznámější jsou Ostře sledované vlaky a Skřivánci na niti. V roce 1990 se vdala do Švýcarska, po devíti letech se vrátila do České republiky. Je vdaná potřetí, z druhého manželství má čtyřiadvacetiletou dceru Lindu. |
 Od jiných zpěvaček se vždycky odlišovala velkými brýlemi, které hrdě nosila. Sbírala je a má jich desítky. |
 Zvonokosy - Naďa Urbánková. Fotografie k inscenaci v Hudebním divadle Karlín. |
 Zpěvačka Naďa Urbánková. |
 Drahý můj. Snad největší hit Nadi Urbánkové, který je spojen se slavnou érou divadla Semafor. |
