Na hudební scéně není rusovlasejší zpěvačky, než je dnes osmatřicetiletá dcera metodistického kazatele z Baltimore. A zároveň tak málo tolik komplikovaných osobností - nejen hudebně! Vynikající, temperamentní pianistka, jejíž hra připomíná krocení divokého býka, může lidem s usedlejším vkusem připadat trochu "střelená". Mohou za to nepochybně i pověsti o koncertech, kde prý publiku předváděla, jak vypadají její orgasmy. A určitě i tu a tam nějaký neobvyklý výrok, v němž šokující formulace zakryje podstatu sdělení. Když například odůvodňovala, proč si na novou desku vybrala píseň Raining Blood od skupiny Slayer, řekla: "Četla jsem o tom, co se děje v Afghánistánu. O tom, jak jsou tam utlačovány ženy, jak jsou ničeny sochy. A když jsem pak slyšela tu píseň, představila jsem si velkou, vlhkou vaginu na obloze, z níž prší krev na ty rasistické, misogynské hajzly."
Rodiče z ní chtěli mít koncertní klavíristku. V pěti se stala nejmladší studentkou hudební školy a jako teenager už hrála pro obživu po losangeleských barech. Tehdy taky začala psát své první balady. Její hudební jazyk spojuje to, co s sebou přinesly dvě její významné předchůdkyně. V písních-osobních zpovědích, které píše, se snoubí zvuk typický pro Angličanku Kate Bushovou s melodiemi a bolestnou textovou poetikou, jež připomíná slavnou hippie a později jazzovou písničkářku Joni Mitchellovou. V praxi to znamená hudbu pro náročné. Její skladby se dostávají těžko pod kůži; nemají melodii, která by chytila na první poslech. Jen těžko se v nich nachází alespoň zdání úsměvu. A ženská otázka se v nich objevuje vždy v provokující bolestné nebo rozervané podobě. Zvláště téma znásilnění je v jejích písních intenzivní.
Je až s podivem, že podobná osobnost přežívá v dnešním showbyznysu. Ale Tori Amos říká, že se jí podařilo dostat do situace, kdy se prodá přesně tolik jejích desek, aby to firmu ještě zajímalo, a přitom se nemusela zbytečně podbízet. K interpretacím skladeb jiných autorů sáhla Myra Ellen, jak se Tori Amos původně jmenovala, pravděpodobně proto, že po citové bouři v roce 1997 se vdala a po třech těžkých potratech se jí konečně narodila dcera. Před několika lety totiž tvrdívala, že k tomu, aby psala písně, musí prožívat bolest. Ale její nová deska není jen pokus jinak zazpívat pár známých nebo méně známých písní. Definuje ji jako "písně mužů, které jsou interpretovány z ženského hlediska".
Je v tom něco z divadla. Každou skladbu Tori zpívá jako jiná ženská osobnost, již si k písni vytvořila. Osamělá umírající máma, stárnoucí barová zpěvačka, prostitutka, která měla sex s Markem Davidem Chapmanem těsně předtím, než zabil Johna Lennona. Slibuje, že každý z těch příběhů, které vyústily v reinterpretaci cizí písně, později ještě literárně zpracuje. Možná, že ctitelé Beatles budou šokováni její úpravou méně známé písně Happiness Is A Warm Gun. A obdivovatelé Neila Younga nepoznají své milované Heart Of Gold. Ale třeba jí po čase porozumějí.
Sama k tomu zřejmě nic neřekne. "Vytváření hudby je pro mě tak intimní věc, že mám problém o tom mluvit," tvrdí Tori Amos.
Rodiče z ní chtěli mít koncertní klavíristku. V pěti se stala nejmladší studentkou hudební školy a jako teenager už hrála pro obživu po losangeleských barech. Tehdy taky začala psát své první balady. Její hudební jazyk spojuje to, co s sebou přinesly dvě její významné předchůdkyně. V písních-osobních zpovědích, které píše, se snoubí zvuk typický pro Angličanku Kate Bushovou s melodiemi a bolestnou textovou poetikou, jež připomíná slavnou hippie a později jazzovou písničkářku Joni Mitchellovou. V praxi to znamená hudbu pro náročné. Její skladby se dostávají těžko pod kůži; nemají melodii, která by chytila na první poslech. Jen těžko se v nich nachází alespoň zdání úsměvu. A ženská otázka se v nich objevuje vždy v provokující bolestné nebo rozervané podobě. Zvláště téma znásilnění je v jejích písních intenzivní.
Je až s podivem, že podobná osobnost přežívá v dnešním showbyznysu. Ale Tori Amos říká, že se jí podařilo dostat do situace, kdy se prodá přesně tolik jejích desek, aby to firmu ještě zajímalo, a přitom se nemusela zbytečně podbízet. K interpretacím skladeb jiných autorů sáhla Myra Ellen, jak se Tori Amos původně jmenovala, pravděpodobně proto, že po citové bouři v roce 1997 se vdala a po třech těžkých potratech se jí konečně narodila dcera. Před několika lety totiž tvrdívala, že k tomu, aby psala písně, musí prožívat bolest. Ale její nová deska není jen pokus jinak zazpívat pár známých nebo méně známých písní. Definuje ji jako "písně mužů, které jsou interpretovány z ženského hlediska".
Je v tom něco z divadla. Každou skladbu Tori zpívá jako jiná ženská osobnost, již si k písni vytvořila. Osamělá umírající máma, stárnoucí barová zpěvačka, prostitutka, která měla sex s Markem Davidem Chapmanem těsně předtím, než zabil Johna Lennona. Slibuje, že každý z těch příběhů, které vyústily v reinterpretaci cizí písně, později ještě literárně zpracuje. Možná, že ctitelé Beatles budou šokováni její úpravou méně známé písně Happiness Is A Warm Gun. A obdivovatelé Neila Younga nepoznají své milované Heart Of Gold. Ale třeba jí po čase porozumějí.
Sama k tomu zřejmě nic neřekne. "Vytváření hudby je pro mě tak intimní věc, že mám problém o tom mluvit," tvrdí Tori Amos.
 Zpěvačka Tori Amos. |
 Zpěvačka Tori Amos. |
 Zpěvačka Tori Amos. |
 Zpěvačka Tori Amos. |
 Zpěvačka Tori Amos. |
