Kdo jiný by vlastně měl v Česku pořádně šlápnout do blues než Tonya Graves? A to nejen proto, že jde o Afroameričanku, ale také proto, že u této hudby i u nás kdysi začínala.
Tonya Graves (Lucerna Music Bar, Praha, 4. května 2017)
V pražském Lucerna Music Baru nebyla ve čtvrtek úplně hlava na hlavě, ale o to vřelejší to nejvěrnější publikum bylo. A drobná zpěvačka mu dala vše. Především Tonya Graves splnila, co slíbila. Její rozšířená kapela se třemi vokalistky a klávesistou navíc šlapala jak hodinky a vyluzovala skutečně mohutný zvuk.
Graves navíc dodržela, co slíbila. Tedy, že bude hrát nejen čisté blues, ale i řadu jeho odvozenin. Vlastně tedy pražské publikum trochu školila ve všemožných podobách, jež tato barevná hudba má. Stejně jako na desku i živě zařadila Jolene od Dolly Parton, protože „country je takový bratranec blues“. Nebo Hound Dog od Big Mama Thornton, kterou ovšem proslavil Elvis Presley.
To jsou ovšem tedy skladby, které mohli posluchači znát z předloňského alba Back to Blues. Obrovský aplaus si vysloužila Seven Nation Army od White Stripes a překvapila i chytlavá verze Eleanor Rigby od Beatles. V tu chvíli sice nešlo být od blues dál, ale nevadilo to ničemu a nikomu.
Tonya Graves na vysokých podpatcích křepčila jak divá, atmosféru však udržela, i když si na chvíli sedla. „Je to lepší než Kabát?“ volala nadšeně, naoko peskovala svoje děti v kotli pod pódiem a vůbec to byl koncert po všech stránkách zábavný. Není krásnějšího důkazu, že blues nemusí být jen smutné.
