Toneless

Toneless | foto: www.toneless.info

Toneless: Doufáme, že budeme slavní

  • 1
Je jim teprve dvacet, jsou jen dva a zbytek kapely si zatím půjčují od jiných skupin. Přesto se jim po dvou letech společného hraní podařilo vydat první album a na mnohé mladé fanoušky působí jako zjevení.

Nový objev české hudební scény, poprocková skupina Toneless, v září vydá desku s názvem Shine and Sing. Skupinu Toneless tvoří v současné chvíli pouze dvojice Matěj Porteš a Filip Gemroth.

Zbylá trojka muzikantů, Tomáš Srovnal, Vladimír Staněk a Josef Patočka, kterou tihle dva spolužáci ze střední školy našli kvůli nahrávání desky před pár měsíci na inzerát, kapelu kvůli neshodám nedávno opustila. Porteš s Gemrothem zůstali opět sami. Na inzerát hledají dál.

"Už jsme viděli na pětadvacet lidí, ale vyloženě dobrý z nich nebyl asi nikdo. Zatím ale neztrácíme naději," tvrdí oba muzikanti. Doma poslouchají Coldplay, ovlivnili je Beatles, irští U2 či Američani z Rage Against The Machine.

Matěj hraje odmalička na klavír, Filip už přes osm let cvičí na kytaru. Vypadají, že bez sebe nedají ani ránu, ale tvrdí, že je před čtyřmi lety sblížila vlastně náhoda - společná školní lavice na hudebně zaměřeném gymnáziu.

O "práci" v kapele se spravedlivě dělí, na album napsali každý přesně polovinu skladeb. Koncertují zhruba dvakrát do měsíce, ale na publikum si zvykali už během studia na školních koncertech. Prý je tehdy samotné překvapilo, kolik vlastních fanoušků mezi spolužáky objevili.

Dostat se pod kůži
"Několikrát za rok jsme vystupovali v pražském kulturním domě Gong a hráli převzaté věci. Pak jsme natočili demo s pořadovým číslem nula, které nikdo nezná a asi ani znát nebude. Na té škole se ale bůhvíproč naše písničky chytily, tak jsme o rok později napsali další a natočili další demo, se kterým jsme se přihlásili do soutěže Coca Cola Popstar," vypráví Filip Gemroth.

Inspiraci britskou kytarovou scénou v sobě jejich hudba rozhodně nezapře, stejně jako se tihle mladí muzikanti netají touhou po úspěchu. Svou biografii na internetu zakončují slovy: "Doufáme, že jednou budeme slavní." A faktem je, že našlápnuto na úspěšnou kariéru mají zatím více než dobře. Od podzimu 2004 stihli tihle mladíčci z Prahy natočit téměř na kolenu zmiňované druhé demo album Goodbye s jedenácti skladbami, s nímž se v soutěži Coca Cola Popstar dostali až do semifinále.

Dvakrát vyhráli hitparádu pražského Expres Rádia, byli nominováni na cenu Objev roku hudební televize Óčko a na cenu Objev roku hudebního časopisu Filter. A to všechno ještě předtím, než v lednu podepsali smlouvu s firmou Sony BMG.

Vydavatelství do nich vkládá naděje prý pro jejich neobyčejný výraz, řízné kytary změkčené klávesami a prolínání naléhavosti s něžnou, nevtíravou, ale přesto rychle pod kůži lezoucí melodií. Tak uvidíme, kolika lidem se pod kůži dostanou natolik, že si jejich prvotinu poběží koupit do obchodu. Sami i přes vysoké sebevědomí optimismem nezáří.

"Objeli jsme letos pár festivalů, naposledy jsme se dostali dokonce i do Trutnova. Ale bylo to tak strašné, že pomalu přestáváme věřit, že půjde tímhle způsobem prorazit. Nikdo nás nezná, hrajeme ve špatných časech, na Trutnově jsme i finančně prodělali. Myslím, že budeme muset jezdit jako předkapela někoho slavnějšího, aby si nás lidi vůbec všimli," shrnuje své vyhlídky Matěj Porteš.