Japonská Světová výstava, Osaka, 1970 - Japonská Světová výstava, Osaka, 1970 | foto: © Shomei Tomatsu

Tomatsu v Praze odhaluje kůži Japonska

  • 1
Japonská společnost po druhé světové válce hledáčkem fotoaparátu. Odraz skutečného života i vzpomínek národa.

Tak zachycuje svou zemi vyrovnávající se s důsledky války, příchodem Američanů i vlivů západní kultury japonský umělec Shomei Tomatsu (narozen 1930; čtěte Šomei Tomacu).

Retrospektivní výstava jednoho ze zakladatelů moderní japonské fotografie se nyní pod názvem Kůže národa představuje souborem zhruba 250 převážně černobílých fotografií v pražské Galerii Rudolfinum.

Přehlídku, která poprvé uvádí autorovo dílo v takové šíři „na Západě“, připravilo Muzeum moderního umění v San Francisku, kde se konala před dvěma lety. Jedním z jejích kurátorů je americký fotograf a publicista Leo Rubinfien, který žil v dětství v Japonsku právě v době, kdy Tomatsu vytvořil své nejdůležitější dílo. V osmdesátých letech se pak do země vrátil, začal se studiu Tomatsuova díla věnovat a posléze se s fotografem osobně seznámil.

„Byl jsem ohromen tím, jak Tomatsu vystihuje všechno, co jsem si z Japonska pamatoval,“ říká Rubinfien. „V každé z jeho fotografií je hluboce ukryta paměť národa. Jeho tvorba je mnohoznačná. Proto lidem mimo Japonsko trvalo dlouho, než jeho snímky ocenili. Pokud chcete číst v jeho dílech, je nutné chápat japonskou zkušenost.“

Například fotografie předmětů v blátě sice pocházejí z roku 1959 a zachycují situaci po tajfunu, můžou však evokovat mnohem dřívější vzpomínky na válečnou zkázu. Podle kurátora se Tomatsu hluboce zajímá o japonskou identitu a historii své země, jeho snímky však zdaleka nejsou jen dokumentací a vyjadřují mnohem víc než pouhou přítomnost okamžiku.

„Jádrem jeho díla je vztah Japonska a Spojených států. Komplikovaný vztah stále se pohybující mezi láskou a nenávistí k nim. Je to neřešitelný paradox, ale právě tím je i jeho dílo stále živé,“ vysvětluje Rubinfien.

Snímky jsou rozděleny do deseti oddílů - začínají poválečnou dobou, věnují se následkům výbuchu atomové bomby v Nagasaki, amerikanizaci, dalšímu období a jdou národu nejen na kůži, ale až pod ni. Navíc jsou originálně instalované. Expozice vytváří dojem rozvíjejícího se kinofilmu, který se táhne celou síní.

Výstava s řadou doprovodných programů trvá do 15. dubna, plné vstupné je 100, snížené 50 korun.