RECENZE: Klus vydává první „živák“ a vsadil na autentickou náladu

Je známo, že Tomáš Klus je nejlepší tváří v tvář spíše komornímu publiku, protože kontakt s fanoušky pod pódiem zvládá na výbornou. To bylo ostatně vidět na podzimním Recyklus Tour a je to znát i ze záznamu, který vyšel na dvou CD jako písničkářova první živá deska.

I pražské Forum Karlín bouřilo, když Tomáš Klus loni v říjnu seskočil mezi lidi. Jinak měl na tomto koncertu občas trochu problém ovládnout celý prostor. Ale jakmile byl mezi svými, fungovalo to dokonale.

Živ je

70 %

Autor: Tomáš Klus a jeho Cílová skupina

Část z toho kouzla se dostala i na písničkářovu první koncertní desku nazvanou Živ je. Například se povedlo docela dobře vyvážit zvuk kapely a publika, takže takzvaný živák skutečně zní jako živák. Což je věc, která se v honbě za dokonalým zvukem často pomíjí. Ale Klus a jeho tým si na tom zjevně dali záležet, takže celá nahrávka místy působí trochu jako stand-up komedie, protože průvodní slovo je vtipné a lidé se mu rádi a upřímně smějí. A nadšené publikum je slyšet i uprostřed písniček. Inu, jako na koncertě.

Obal desky Živ je

Ke kladům desky, jež vznikla ze záznamu několika zastávek zmíněného turné, patří i pojetí šňůry, na niž část písní vybrali sami fanoušci. Takže z těch téměř dvou hodin na dvou deskách je co poslouchat.

Vedle výběru srdcovek Kluse a jeho Cílové skupiny tu zazní pecky jako Marie, Chybíš mi nebo Do nebe. Poslední zmíněná je oproti původní studiové verzi obohacená o chytlavou elektrickou kytaru. Další z věcí, které jsou zábavné na koncertních záznamech, tedy nové aranže starých fláků.

Fajn je, že na desce se tolik neagituje, jako jsme toho byli svědky na koncertu. V myšlence recyklace ovšem pokračuje hezky vypravený přebal alba.