RECENZE: Dost bylo cinkání. Tentokrát Tom Petty kytaru nabil ostrými

Po čtyřech letech vydal americký rockový písničkář Tom Petty nové album. Boduje nejen komerčně, ale i kvalitními písničkami, nevšední syrovostí a úspěšnou snahou pojmenovat negativa.

Tom Petty | foto: Sam Jones

Tom Petty: Hypnotic Eye (obal alba)

Od roku 1976, kdy začal americký rocker Tom Petty vydávat se svou kapelou The Heartbreakers desky, je to letos poprvé, kdy dosáhl na vrchol americké hitparády. První týden se jeho třináctého alba Hypnotic Eye ve Státech prodalo 131 tisíc kusů. Což je u člověka, který rozhodně nedělá době poplatnou muziku, něco si myslí a je mu třiašedesát, minimálně pozoruhodné.

Muzikantům jeho generace a srovnatelného stylu se ostatně v poslední době daří, komerčně i kvalitativně – i Eric Clapton a třeba Bruce Springsteen na svých nedávných posledních albech prokázali, že mají stále co říct. Skoro to vypadá na jakousi renesanci "důchodců s elektrickou kytarou".

Rocková éra neskončila

O Tomu Pettym sice není, respektive nebylo v poslední době slyšet tolik jako v 80. a 90. letech, ale ze scény rozhodně nezmizel. Předchozí album Mojo, laděné bluesrockově, úspěch zaznamenalo, ale dost rychle se na ně přes jednoznačnou kvalitu zapomnělo. Je možné, ba pravděpodobné, že novinka Hypnotic Eye se zaryje do posluchačských uší hlouběji.

Hypnotic Eye

90 %

Tom Petty & The Heartbreakers

vyd. Warner Music 2014

Má k tomu nakročeno hned ve dvou ohledech. Toma Pettyho jako by totiž někdo polil živou vodou a udělal z něj "rozhněvaného mladého muže", a to i přesto, že na jeho hlase je věk samozřejmě znát.

Ovšem do jeho písniček se vrátila razance, která byla typická pro první alba. Typický cinkavý sound, kterým navazoval na kalifornské kapely 60. let, je téměř ten tam. Do popředí se dostal až garážový výraz, kapelníkovy hrubé riffy a kvílivá sóla druhého kytaristy The Heartbreakers Mikea Campbella.

Tom Petty & The Heartbreakers

V tomto smyslu jsou určující už dva úvodní songy American Dream. Plan B (jež byla také prvním singlem) a Fault Lines, který neuvěřitelným způsobem žene dopředu baskytara dalšího veterána Rona Blaira.

První z nich zároveň nalinkoval i obsahové ladění části alba, která se vyjadřuje k dnešku v Pettyho vlasti – odvrácená strana amerického snu, a v dalších písních také přehlíživost vůči vydělené části obyvatel (Forgotten Man) a dokonce skandály katolické církve (Playin’ Dumb, ta je ale jen na některých vydáních alba).

Tom Petty

Tom Petty si zkrátka rozhodně neužívá muzikantského důchodu. Svou kytaru nabil ostrými, přibrousil si odjakživa ostrý jazyk a ukazuje, že tihle ostřílení chlapi to dokážou ještě pěkně natřít všem propagátorům tvrzení, že "rocková éra skončila". Neskončila. A neskončí, dokud budou na světě muzikanti s potřebou trochu zakřičet.