Pobláznili miliony teenagerů, davy holek i kluků po nich vyloženě šílí. V Česku se poprvé představili loni na koncertě pro zvané v pražském klubu Futurum. Příští týden se fanouškům (a hlavně fanynkám) představí německá kapela oficiálně. V úterý vystoupí v pražské Sazka Areně, v sobotu v ostravské ČEZ Aréně.
Muzika kapely není ničím originální, přesto teenageři z celé střední Evropy napodobují jejich image, frontman kapely Bill Kaulitz kouká z plakátu na zdi v nejednom pokoji.
Záhada úspěchu
Úspěch kapely je tak trochu záhadou. I její členové přiznávají, že netuší, proč je publikum tak zbožňuje. "Náš život je teď samozřejmě neobyčejný, ale přináší přesně to, po čem prahnou jiní teenageři. Chtěli jsme dělat muziku a jsme šťastní, že k tomu došlo," tvrdí.
Zastávky v Praze a Ostravě jsou součástí turné k jejich nové desce Zimmer 483, následovnici debutu Schrei. Právě ona vyvolala v Německu mánii, která se záhy přesunula i do okolních států, aniž v některých z nich deska vyšla. V Česku si její vydání příznivci doslova vydupali, stejně jako loňský koncert ve Futuru.
Všechno to šílení začalo v Lipsku, kde vyrůstala dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, narozená 1. září 1989 (Tom je o deset minut starší). K muzice je přivedl jejich nevlastní otec, veřejně začali vystupovat už v devíti letech.
V Magdeburgu na jednom ze svých představení potkali jako jedenáctiletí o málo staršího bubeníka Gustava Klause Wolfganga Schäfera a čtrnáctiletého basistu Georga Moritze Hagena. Spojil je prý hlavně stejný hudební vkus.
Tahle čtveřice se pak v roce 2003 zúčastnila soutěže nazvané Hegel Rock. Pořádalo ji gymnázium v Magdeburgu, které navštěvovali. Tehdy se jmenovali Devlish a jejich úspěch ve školní soutěži nic moc neznamenal.
Jejich životy změnila až další dětská show, do které se přihlásil zpěvák a frontman Bill Kaulitz. Jmenovala se Star Search a její průběh přenášel německý televizní program Sat 1. První pohled do zákulisí hudební branže asi tehdy nebyl pro výstředního mladíka právě příjemný.
Odstoupil ještě před zahájením finále, přestože měl slušné vyhlídky na vítězství - srdce diváků si získal svým podáním skladby It’s Raining Men od americké dívčí kapely Weather Girls. I přes svůj neobvyklý "androgynní" vzhled, který už tehdy vyvolával v jeho okolí podiv.
Bill však tvrdí, že se podobně "upravuje" už odedávna a že jeho vzhled tím pádem není žádná póza.
Byť silně připomíná jeho vlastní muzikantský vzor, zpěváka slavné kapely Placebo Briana Molka. "Takhle se pohybuji v soukromí i na pódiu. Takhle mě znají i kluci z kapely od doby, kdy jsme ji založili. Takhle vypadám pořád," řekl novinářům při rozhovoru v Praze. Nicméně televizní soutěže mladých talentů označuje Bill dodnes za "ubohost".
Cesta ke kariéře
Přesto se tehdy ledy pohnuly - díky desce Star Seach Kids, na níž se Bill podílel, se seznámil s producentem Patem Benznerem, který kapele pomohl v cestě ke smlouvě na první desku. V roce 2004 potkala čtveřice další důležité muže - skladatelské trio Dave Roth, Patrick Benzner a David Jost.
Ti pomáhali Billovi při prvních skladbách, které psal na debutové album. Skupina Tokio Hotel přišla na svět vlastně až v roce 2005 - přejmenováním z kapely Devlish. Videoklip jejich debutového singlu Durch den Monsun (Skrz monzun) se v německých televizích objevil v červenci 2005.
Album Schrei (Křič) zaplavilo pulty německých obchodů 19. srpna 2005. Skladba Durch den Monsun se rychle objevila na 15. pozici v německé hitparádě, na první místo dosáhla už 26. srpna. Na první pozici se vyšplhala také v rakouských hitparádách.
A lavina Tokio Hotel se valila dál. V zemích střední Evropy zaznamenala kapela úspěch s asi půlročním odstupem. "Začalo to v momentě, kdy vyšla písnička Durch den Monsun. Ale něco se začalo dít už během prvních velkých koncertů, kdy na nás přišlo třeba 14 tisíc fanoušků," tvrdí dnes Tom Kaulitz.
On i jeho bratr Bill přerušili školu amuzice se začali věnovat profesionálně. Rozjeli se na turné, které museli nakonec pro velký zájem prodloužit. A na konci roku 2005 vzniklo také první DVD kapely Tokio Hotel, nazvané Leb Die Sekunde: Behind The Scenes.
Na začátku roku 2006 se objevil v televizích po celé Evropě další videoklip Tokio Hotel - ke skladbě Rette Mich (Zachraň mě). Tato verze písničky se však lišila od té, která se původně objevila na prvním albu.
Důvodem byla změna Billova hlasu - prý postpubertální, a tedy už poslední. I singl Rette Mich se vyhoupl na první místo v žebříčcích, začínalo být jasné, že Tokio Hotel uchvátili nejmladší hudební publikum.
"Každá píseň má svůj vzkaz. Zpíváme o rozvodu rodičů, osamostatnění se a dalších věcech, které vycházejí z normálního života," říká Bill. Kapela Tokio Hotel začala být vděčným tématem pro média. V prosinci 2006 zkolabovaly před vstupem do sálu na jejich koncert v Německu přes dvě stovky dívek. Pět z nich bylo převezeno do nemocnice.
Pár týdnů předtím vyšlo album Schrei i ve Francii, kde dosáhlo na 19. místo - nejvýše, kam se kdy kapela z Německa ve Francii dostala. Pro společnost Amnesty International a její hudební projekt
Make Some Noise nahrála skupina vlastní verzi skladby Instant Karma od Johna Lennona.
Muzika nad sexem
Management skupiny začal pošilhávat i po Británii - Tokio Hotel si vysloužili označení noví Take That či Boyzone. I když srovnávání s chlapeckými kapelami se Tokio Hotel brání. Chtějí působit spíš jako rockeři, kteří mají hodně holek. Když teda sami mají náladu... A sem tam poničí hotelový pokoj.
"O tom, jak vypadáme nebo jaký máme styl, rozhodujeme sami. A neděláme si s tím hlavu," tvrdí Bill. A přidává fráze jako Muzika je pro nás důležitější než image a sex!
Na začátku roku 2007 vyšlo druhé album Tokio Hotel, nazvané Zimmer 483. Následně se objevila zpráva, že kapela možná bude muset skončit. Kvůli vojně. Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi prý totiž dostali od německé armády povolávací rozkaz. Oběma je sedmnáct let, a proto se podle německých zákonů budou muset dostavit před odvodovou komisi, která rozhodne, zda jsou fyzicky i psychicky zralí pro základní vojenskou službu.
V Německu se nicméně okamžitě začaly šířit spekulace, že bratři výzvy k odvodu ignorují a že budoucnost kapely je nejistá. Sami bratři se nechali slyšet, že pokud by na vojnu skutečně museli, "bylo by to pro kapelu velmi zlé".
Tom nicméně říká: "Jasně, dospělost přece neznamená jen více práv, ale i více povinností. To jsme samozřejmě věděli už dřív." Dost možná tak početní čeští fanoušci uslyší příští týden Tokio Hotel naposledy. Alespoň na nějakou dobu.
"Jsme maximálně pyšní, že máme v Česku tolik příznivců. Vbudoucnu rádi přijedeme, abychom
odehráli pár koncertů," tvrdili členové skupiny loni. Svůj slib dodrželi beze zbytku.
