Z průzkumu společnosti AXOCOM vyplynulo, že diváků, kteří se u televize nehodlají zatěžovat čtením titulků, je v celé naší populaci drtivá většina, pětaosmdesát procent. A ve věkové kategorii do 35 let odmítá v televizi sledovat titulkované verze až sedmdesát procent publika.
Klid, jistěže číst umějí, ale prostě se jim nechce. Ať už je to otázka zvyku, pohodlí, nebo pocitové nejistoty, důsledkem se stává nejenom fakt, že velké komerční stanice již titulky takřka neznají, ale také že k dabingu stále častěji přistupují dokonce menší specializované kanály. „Při sledování pořadu v původní verzi s titulky diváci raději automaticky přepínají jinam,“ vysvětlila Erika Luzsicza ze společnosti AXOCOM důvod, proč také menší tematické stanice nyní ve velkém přecházejí do místní podoby, tedy k českému znění.
Samozřejmě existují výjimky. Labužníci, kteří své oblíbené příběhy sledují výhradně v originálním znění bez psaných berliček, dále nadšenci, kteří k nim své vlastní titulky sami vytvářejí a šíří je dříve, než se zdejší stanice rozhoupají, jakož i jazykoví velmistři, kteří české překladatele a úpravce dialogů s oblibou usvědčují z nepřesnosti, nepochopení či omylu.
Nicméně to je poměrně úzká skupina, která svou zálibu pěstuje takříkajíc ze sportu a zejména v oboru hraných filmů či seriálů, nikoli v případě kanálů zaměřených třeba na cestopisy, historii, přírodní dokumenty nebo vaření. Právě jejich většinové obecenstvo totiž změřila statistika jinak. Jakmile je specializovaný kanál takzvaně lokalizován čili namluvený do češtiny, jeho sledovanost roste skokově. A naopak, jestliže je do vysílání zařazen otitulkovaný pořad, získají i jinak oblíbené tituly rázem pouhý zlomek své původní sledovanosti v dabované verzi, jak ukázaly pokusy s kultovními seriály Teorie velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku. Zbrusu nový pořad nasazený rovnou pouze v původním znění s titulky už se takřka nenajde. A na druhé straně dětský kanál Nickelodeon Junior po takzvané lokalizaci rázem zdvojnásobil čísla své sledovanosti.
Pro dabingová studia je to dobrá zpráva: přibude zakázek, pokud se bude česky namlouvat každá drobnůstka včetně úzce zájmových pořadů o rybolovu, katastrofách, kosmonautice či módě. Ale do škol by mohl proniknout alespoň mírný úžas, ne-li úlek, nad chováním generace, pro kterou by cizí jazyky měly být už běžným standardem. Ve Skandinávii se zahraniční pořady vysílají dávno v originálním znění s titulky, v Česku se obrat stále nerýsuje.
Možná jsme dosud žili v milosrdném klamu, protože právě skalní fanoušci původních verzí jsou slyšet hlasitěji než zlenivělá většina, která i nevalný dabing přijme raději než námahu s louskáním písmenek.
Ale třeba je to všechno pouhá kouřová clona, dalekosáhlé spiknutí včetně průzkumu naznačujícího televizím, že bez českých hlasů si u nás ani s programem plným hvězd neškrtnou. Jinak bychom si už nemohli povídat, jak náš dabing zprznil či vylepšil světovou podívanou, kterou přitom jinak než v češtině neznáme.
Nicméně ani titulky nezaručí zážitek, pokud provázejí jazyk, z něhož divák nezná ani slabiku. O kolik přišli Američané u Kolji, kde slavný výrok Zdeňka Svěráka „Složenky, vy krávy zelený, nenažraný“ nahradilo v angličtině prosté „Bills, bills“ čili „účty, účty“? A přece to stačilo na Oscara.
