Hra Titanic na mě působí velice originálně, hráli jste někdy v něčem takovém? Co vás na ní tak zaujalo?
Miroslav Vladyka: Zaujal mě styl, kterým je ta hra psaná. Moc hezky se mi četla, hned po prvním přečtení jsem věděl, že ji určitě chci dělat. K podobně napsané inscenaci jsem se dostal už s Radkem Holubem v případě komedie Kapsy plné šutrů, ale ta představuje zas úplně jiný druh humoru, nicméně ve dvou jsme v ní hráli asi patnáct rolí.
Filip Blažek: Text sám o sobě je kouzelný, ale mě přitahoval zejména fakt, že se jedná o představení pro dva herce, to jsem si zatím nevyzkoušel. Netušil jsem, jaká to bude dřina, nicméně pořád se na jevišti především bavíme. Snad budou i diváci. Navíc pro mě šlo o práci v krásné společnosti – s Mírou se známe léta a s režisérem Jakubem Nvotou je radost inscenaci stavět, má dobré nápady. Myslím, že se všichni výborně doplňujeme.
Zprávy k blížící se premiéře uvádějí, že každý z vás zastane velké množství (mnohdy až bizarních) rolí. Můžete některé jmenovat?
Miroslav Vladyka: Zatím jsme se nedopočítali, kolik rolí vlastně hrajeme.
Filip Blažek: Představujeme například kapitána, druhého důstojníka, milionáře, manželku milionáře, ledovcovou hlídku, cestující třetí a druhé třídy, loď i ledovec a herce, kteří si na to všechno hrají.
Která je vaše oblíbená a která byla z hlediska přípravy či provedení nejnáročnější?
Miroslav Vladyka: Mně se líbí všechny Filipovy role.
Filip Blažek: Na to vám budu umět odpovědět po pár reprízách, až se s jednotlivými rolemi víc sžiji. Zatím jsme rádi, že řekneme, co máme říct, a stojíme, kde máme stát. Opravdu se během představení nezastavíme, nemáme vteřinu například ani se za kulisami napít. Za celou hru jsme měli jediné místečko, drobnou pauzu, kde jsme mohli trochu polevit, a tu nám režisér na generálce zrušil. Ale baví nás to moc.
Využijete během hraní nějaké rekvizity? Jak bude vypadat scéna?
Miroslav Vladyka: Rekvizit máme příslovečně moře.
Filip Blažek: A největší rekvizitou je samotná scéna. Jedná se o jeviště na jevišti, ze kterého jde v několika směrech udělat šikmu, lze ho roztrojit a hrát na různých plochách. Všechno to máme ve svých rukou, doslova.
Jak lze zkombinovat opravdovou tragédii s vtipnou komedií? Nehrozí nějaká necitlivá taškařice na úkor obětí?
Miroslav Vladyka: Nic takového by nás ani ve snu nenapadlo – dělat si legraci z lidí, kteří tuto tragédii nepřežili. Líbí se mi, že v představení zazní naopak spousta detailů, zajímavostí, o nichž jsem doteď neměl tušení, a odkrývají se v ní rozhodnutí či pravidla, která rozhodně nebyla košer vůči nejchudším cestujícím. To propojuje téma Titaniku s různými dobami včetně té současné. Tenhle motiv mě na hře hodně zaujal. V žádném případě nikdo neměl tendenci zesměšňovat oběti, ani autor, ani my na jevišti.
Filip Blažek: Samozřejmě řadu situací zlehčujeme, jde o komedii, jdeme do hereckého sporu, abychom mohli stavět situace, to ani jinak nejde, nicméně ctíme památku obětí.
Fenomén Titanic dlouhodobě přitahuje širokou veřejnost. Jaký k němu máte vztah? Zajímali jste se nějak více už dříve, či spíše až se vznikem inscenace?
Filip Blažek: Mou větší pozornost k téhle události samozřejmě připoutal velkofilm režiséra Jamese Camerona. Nicméně ocenil jsem, že než jsme začali zkoušet, probrali jsme s režisérem Jakubem Nvotou dopodrobna všechna fakta. Jde o jednu z mála katastrof, které se podařilo bezezbytku objasnit.
Miroslav Vladyka: O Titaniku jsem věděl asi tolik, co většina lidí. Až právě díky zkoušení jsem objevil, kolik fascinujících detailů a souvislostí tato událost s sebou nese. Jedná se prý o nejlépe zdokumentovanou tragédii v dějinách.
