Timothy Snyder je v Česku známý díky svým knihám Krvavé země a Černá zem. Proslavil se jako odborník na východoevropskou historii a holokaust. V novém díle Tyranie: 20 lekcí z 20. století, které na začátku května vydalo v koedici nakladatelství Paseka a Prostor, se obrací ke svým americkým spoluobčanům a radí, jak zabránit vzestupu autoritářských režimů, které mohou kořenit právě například u současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
V Tyranii apelujete na Američany, aby se poučili z evropské historie. Jsou toho schopni?
Jak asi víte, Američané o historii moc nevědí. Na druhou stranu jsou schopni se rychle učit a přizpůsobit se novým situacím. Odpovím vám ale statistikou – ta kniha je tento týden první v žebříčku nejprodávanějších knih, elektronických i tištěných. Takže ano, chtějí a dokážou se učit.
Je pravda, že pokud by americké prezidentské volby vyhrála Hillary Clintonová, tak by kniha nikdy nevznikla?
Přesně tak. Věděl jsem, že spousta Američanů bude zděšených a dezorientovaných z vítězství Donalda Trumpa. Tušil jsem, že se budou snažit přijít na to, jak se chovat. Nechtěl jsem, aby lidé byli deprimovaní a zdeptaní. Proto jsem ji napsal.
Vychází Snyderova Tyranie. V čem srovnává Trumpa s Hitlerem? |
Kdy se ve vás ta idea začala formovat?
V průběhu roku 2015 jsem začal chápat, že Donald Trump je velmi netradiční politický kandidát. Využívá rétoriky, která je typická pro dvacátá a třicátá léta 20. století v Evropě. Často mluvil o zahraničních diktátorech. Opakovaně se během své kampaně vyjadřoval proti tradičním americkým hodnotám, jakými je svoboda projevu, respektování zákonů a demokracie jako celek. A jelikož nepatřím k zastáncům americké výjimečnosti, vím, že věci, které se staly kdysi v Evropě, se mohou nyní opakovat zde.
Může se tedy podle vás stát evropská minulost americkou přítomností?
Ano, vždyť už se to v určitém ohledu děje. Teď mám na mysli velmi nedávnou minulost. Historie se formovala od západu na východ v osmdesátých a devadesátých letech. V poslední dekádě to však bylo spíše naopak. Politické trendy, které jsme pozorovali nejprve na východě, se později objevily v západoevropských státech. Jedním z příkladů je vztah Ruska a Ukrajiny. A obávám se, že bude mít brzy v západoevropském světě spoustu imitací včetně Spojených států amerických. Náš prezident je totiž velmi nadšeným studentem praktik Vladimira Putina.
V knize naznačujete, že už by se příští volby v USA vůbec nemusely konat. Opravdu s touto alternativou pracujete?
Na tomto příkladě chci připomenout Američanům, co všechno se může stát. Jako příklad uvádím volby v Československu v roce 1946, kdy dost pravděpodobně mnoho československých voličů nečekalo, že se bude jednat o jejich poslední příležitost svobodně volit. Podobné to bylo s Němci v roce 1932. Málokdo čekal, že se bude jednat o poslední legitimní volby. Snažím se jednoduše upozornit, že pokud máte právo volit dnes, nemusíte jej mít i zítra.
AUDIO: Proč udělali Hitler a Stalin z východních států Krvavé země?Poslechněte si ukázku z audioknihy amerického historika a publicisty Timothyho Snydera Krvavé země  Obálka knihy Velký teror |
Co by tedy lidé měli dělat, aby se tak nestalo?
Už teď by se mělo mluvit o nových kandidátech. Měli bychom dát jasně najevo, že volby se budou konat. Já sám si myslím, že se konat budou, ale obávám se, že budou zastíněny nějakou katastrofou, teroristickým útokem nebo válkou v zahraničí a proběhnou pod speciálním režimem.
Co považujete za hlavní problém loňských voleb?
Novým a hlavním problémem jsou zásahy do průběhu voleb ze zahraničí. To se předtím dle mého soudu nedělo.
Teď máte na mysli Rusko?
Ano, Rusko se nabouralo do mailu Hillary Clintonové a pokusilo se tak zdiskreditovat její kampaň. Ruská vláda také sbírala různé informace o amerických občanech a na základě těchto charakteristik zasílala fake news, tedy nepravdivé zprávy těm, které bylo nejjednodušší ovlivnit ve prospěch Donalda Trumpa, potažmo Ruska.
Kde berete tu jistotu, že i tyto informace nejsou zmanipulované, nepravdivé?
Jsou to závěry analýz, se kterými přišly americké tajné služby a nakonec i Facebook, protože právě ten byl hlavní platformou, přes kterou k šíření fake news docházelo.
Tady ale přicházíme do střetu se svobodou projevu, k jejíž ochraně v knize vyzýváte.
Ano, jistě, máme zde svobodu projevu, ale aby cizí země vnucovala občanům jiné země informace, které jsou prokazatelně nepravdivé, to je nový problém a vláda se s ním musí vyrovnat. Myslím, že kdyby k těmto zásahům nedošlo, Donald Trump by se nikdy nestal prezidentem.
Jak byste tedy situaci změnil?
Jde o věci technického charakteru. Facebook si musí přiznat, že se stává zpravodajskou platformou, nikoliv jen diskusním fórem. Polovina z informací, které se prostřednictvím sociálních sítí dostávaly k republikánským voličům, byly falešné, to je velký problém. Pokud si lidé myslí, že se k nim dostávají opravdové zprávy, měli by se k nim takové informace reálně dostávat. Americké tajné služby se musí snažit zamezit šíření falešných a nepravdivých zpráv mnohem rychleji než dříve, protože se čím dál častěji stávají součástí politické kampaně.
HistorikTimothy Snyder (47) je profesorem na Yaleově univerzitě, kde vyučuje dějiny východní Evropy. Doktorát získal na Oxfordské univerzitě. V češtině mu vyšly čtyři knihy. V roce 2015 získal Cenu VIZE 97, o dva roky dříve Cenu Hannah Arendtové. Je členem Rady pro mezinárodní vztahy. Mluví celkem pěti evropskými jazyky, číst dokáže deseti. Jeho manželkou je profesorka Marci Shoreová.  |
Odborníci po Trumpově zvolení předpovídali, že se nebude příliš věnovat zahraniční politice a zaměří se hlavně na domácí záležitosti. Jejich předpovědi se příliš nevyplnily.
Je to tak. Pro USA je Trump v rámci zahraniční politiky největší hrozbou v tom, že nás udělá chudšími. Naším nejdůležitějším ekonomickým partnerem je Evropa, se kterou Trump nemá vůbec žádný zájem komunikovat. To vidím jako základní problém. Nemá zájem o spolupráci s bohatými demokraciemi, chce spolupracovat s autokraciemi. Obecně je však největší bezpečnostní hrozbou pro Spojené státy americké to, že se Trump vůbec nezajímá o jejich zájmy, ekonomické i ty další. Zajímá se jen o zájmy lidí, jejichž jméno končí slovem Trump. Chce vytvořit autoritářskou kleptokracii. A jelikož se nezajímá o své občany, nemůže dělat zahraniční politiku, na které by se dokázali lidé většinově shodnout.
Myslíte, že tomu tak bylo i v případě útoku na leteckou základnu v syrské provincii Homs v reakci na chemický útok ve městě Chán Šajchún?
Toto je součástí tanečku s Rusy, kdy se Trump rozhodl udělat něco, co se nečekalo, co se Rusku nelíbí, a Rusko pak předstíralo, že tomu tak opravdu je. Myslím, že v tomto případě šlo o spolupráci. Byl to pokus, jakým na chvíli odpoutat pozornost od jiných skandálů. Vůbec mě to nepřekvapilo.
Je pro vás těžké v tuto chvíli zachovat respekt pro instituci prezidenta?
Ctím ji a ctím to, jak je ukotvena v ústavě. Teď jsme však ve velmi zvláštní situaci, kdy člověk, který tu funkci vykonává, nemá vůbec žádný zájem držet se její právní definice. Jeho pojetí instituce prezidenta přichází do každodenního střetu s realitou. A myslím, že to tak bude pokračovat. Trump se bude neustále snažit překračovat hranice a dělat si to, co chce on. Tu instituci tedy respektuji, ale upozorňuji, že on sám ji nerespektuje.
Proč slaví populisté v poslední době takový úspěch – ve Spojených státech i v Evropě?
Zaprvé, mladá generace moc neví o alternativách. Už i ve východní Evropě máte generaci, která si komunismus nepamatuje, a naopak v západní Evropě si zase málokdo dokáže představit, jak vypadá život bez demokracie. Lidé už nemají paměť, tak si méně cení toho, co už mají. Navíc myslím, že Evropanům chybí jakési vědomí společné historie. Společně ji nestudujete, tudíž nemáte obecné povědomí o tom, co se vlastně dělo. Každý národ si pak v sobě nosí své vlastní mýty, které ústí v populismus.
Které mýty jsou nejnebezpečnější?
Největší národní mýtus je, že byla doba, kdy bylo tomu a tomu národu nejlépe. Přitom něco takového v podstatě neexistuje a nikdy neexistovalo. Když se Britové rozhodli pro brexit, mysleli si, že to je šťastný moment jejich historie. Domnívali se, že budou zase samostatní. Jenže nikdy nebyli. Bylo britské impérium a pak už se Britové zapojili do evropského integračního procesu. To samé platí pro Francii. Navíc Evropské unii chybí jakákoliv symbolická moc, nemá žádnou. Když se něco stane, lidé se okamžitě stahují k národním symbolům. Evropa je hodně o racionalitě. To ale nestačí, symboly a vzory jsou důležité. Jenže aby mohly vzniknout symboly, musí mít své předlohy v institucích - a to asi v tuto chvíli nemají.
V knize varujete před přehnaným konzumováním vizuálních informací a nadužíváním sociálních sítí. Je to ale v současnosti opravdu možné?
Určitě. Stačí dodržovat těch několik známých doporučení jako nemít telefon a nabíječky v ložnici, číst tištěné noviny místo těch elektronických, podporovat nezávislé novináře a číst informace z médií, která jsou důvěryhodná. Myslím, že v tomto ohledu se hodně od loňských voleb změnilo. Spousta lidí se odklání od on-line médií a snaží se informace opravdu ověřovat. Chce to určitou míru úsilí, ale dá se to realizovat.
V knize znovu čerpáte z myšlenek Václava Havla. Plánujete je využít i v rámci své další práce?
Mým posláním je šířit dál mezi Američany myšlenky evropských myslitelů, kteří tvořili, smýšleli pod tlakem. Havel je samozřejmě mým velkým intelektuálním hrdinou a jeho smýšlení považuji za naprosto relevantní i v současnosti. Proto jsem rád, že jsou nyní statisíce Američanů v kontaktu s jeho myšlenkami, alespoň prostřednictvím těch několika odstavců v mé knize.
