Židé ve Vídni byli po anšlusu nuceni vkleče kartáči čistit ulice, přičemž je pozorovaly „nakadeřené vídeňské blondýny“. Střílení židovských dětí v Mohylevu, jenž se počátkem října 1941 stal prvním velkým běloruským městem, kde zahynuli všichni Židé, líčí jeden německý voják v dopise manželce: „Nemluvňata létala v obloucích vzduchem a my je stříleli na kusy v letu, dřív než jejich těla dopadla do jámy a do vody.“
Černá zemAutor: Timothy Snyder Vydavatel: Paseka/Prostor 400 stran, 397 korun |
Ale Timothy Snyder se v Černé zemi, jež nese podtitul Holokaust – historie a varování, v drastických obrazech nevyžívá. Jeho kniha je historicko-politologickou analýzou a v mnohém se liší od zažitých představ o jednom z nejděsivějších jevů světových dějin.
Snyder vychází z myšlenek Adolfa Hitlera, jak je nacistický vůdce předestřel již v Mein Kampfu, o světě, jehož přirozeností je boj mezi rasami o prostor a zdroje. Do tohoto světa vnesli Židé infekci – nepřirozenou tezi humanity, představu o rovnosti lidí. Území a zdroje však patří nadřazené rase, jež má právo si je vzít. Ten prostor se nabízí: je jím oblast východní Evropy a dál až k Uralu, země obývaná méněcenným obyvatelstvem – Slovany. A Židé? Ti jsou ještě méně než podlidé, to jsou nelidé.
A jakmile Židé přestanou být občany, to jest ztratí právní ochranu státu, je o jejich osudu rozhodnuto. Rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz po vypuknutí války a sovětská anexe pobaltských republik vytvořily na východě Evropy obrovský prostor pro vyvražďování – jak Snyder upozorňuje, v Osvětimi zahynul zhruba milion židovských mužů, žen a dětí, většinou ze západní Evropy, zatímco na východě Polska, v Pobaltí a rovněž na Ukrajině a v Bělorusku, jež byly před červnem 1941 součástí SSSR, jich bylo vyvražděno téměř pět milionů. Sověti v obsazených zemích nejprve rozbili existující státní instituce a Němci poté, co přepadli Sovětský svaz, zničili to, co vytvořili jejich předchůdci.
Obálka knihy Černá zem
A v duchu Hitlerova názoru, že „Židé musí nést odpovědnost za světovou válku“, mohli začít s masovým zabíjením – i za využití místních obyvatel nebo sovětských zajatců, kteří byli donuceni budovat vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor či Treblinka.
Poučení pro dnešek
Snyder v Černé zemi využívá nových zdrojů z archivů východní Evropy a mnoha pozapomenutých svědectví těch, kteří holokaust přežili. Tou černou zemí může být myšlena i zvrácená Hitlerova vize, že vyhubením Židů bude obnovena planetární rovnováha a že Němci získají zdroje, které jim chyběly. Ale aby bylo možné tento v podstatě koloniální záměr uskutečnit, bylo zapotřebí zničit státy – Hitler byl vlastně anarchista, píše Snyder. Není náhoda, že v zemích, které Hitler okupoval, ale nezlikvidoval zcela jejich státní zřízení, byl židovský osud o něco příznivější. Klasickým případem je Dánsko, které navzdory okupaci dopravilo značnou část svých židovských občanů do Švédska, a tím je zachránilo.
Idea nezbytnosti zachování státní autority se táhne celou Snyderovou knihou. A z toho autor vyvozuje i určité poučení pro současnost. Náš svět je bližší Hitlerovu víc, než jsme ochotni připustit, míní autor a zdůrazňuje, že zpochybňování státu nevede k ničemu dobrému. Kdo by ho byl ochoten v případě potřeby hájit?
