RECENZE: The xx zvedají náladu trumpetou i smyčci z jiného vesmíru

Britská kapela The xx patří k častým a oblíbeným návštěvníkům Česka. Prvně tu hrála v roce 2009 v klubu 007 v Praze na Strahově, potom povýšila do Lucerny.

Zaskočila si i na festival Colours of Ostrava, kde už v roce 2013 platila za jednu z hvězd, a zatím naposledy u nás elektronické trio hrálo loni v listopadu v pražském Foru Karlín. Nyní skupina vydala svou třetí desku nazvanou I See You a pokračuje na ní v tom, v čem byla dobrá dosud – v budování atmosféry.

U elektronické hudby vždy hrozí, že bude celá deska takříkajíc na jedno brdo, pro posluchače neposilněného drogami nebo neskalního fanouška jednoduše neuposlouchatelná. The xx proti tomu bojují hned úvodní skladbou Dangerous, která sice stojí primárně na výrazné basové lince, opentlili ji však zároveň záplavou dechů včetně saxofonu a trumpety. Zmíněnou basu v Dangerous mimochodem hraje Hal Ritson, hudebník a producent, který spolupracoval například s Black Eyed Peas, CeeLo Greenem či Davidem Guettou.

A nekončí to jen u toho. Zadumaná balada Performance je v závěru podmáznutá sugestivními smyčci, které v kontextu celé nahrávky působí tak trochu jako z úplně jiného vesmíru. Ale nezní to vůbec špatně.

Zbytek desky si pohrává hlavně s ambientní atmosférou a po prvním poslechu by šel jistě odmávnout rukou jako nějaké kníkání. Naštěstí se tu objevují motivy, které nenechají posluchače usnout. Taky jednotlivé skladby jsou spíš písničky, žádné nekonečné zvukové plochy (celá deska netrvá ani čtyřicet minut). A například skladba Say Something Loving se vymyká žánru, který ať už se považuje za pop, či za elektroniku, vždy před název vkládá formulku „indie“. Klidně by fungovala ve „velkém“ popu.

Stejně tak dost svěže působí píseň On Hold, do níž si The xx vypůjčili sampl z hitu I Can’t Go for That (No Can Do) od amerického dua Hall & Oates. Kapela měla obecně šťastnou ruku, když obě zmíněné skladby vybrala coby pilotní singly, které desku ještě před vydáním předznamenaly.

I See You

75 %

The xx

Hudbu ke všem deseti skladbám napsal Jamie Smith, který předloni pod jménem Jamie xx zaujal také svojí první sólovou deskou In Colour (recenze zde). O texty se postarali zbývající dva členové kapely, tedy zpívající baskytarista Oliver Sim a kytaristka Romy Madley Croftová, jež většině písniček především dodává konečnou fazonu svým podmanivým hlasem.

The xx prostě nezklamali a naplnili očekávání, které jejich aktuální desku předcházelo. Kapela, jejíž debut získal v roce 2010 prestižní Mercury Prize pro nejlepší britské album, pokračuje v dobré formě. Těšme se na další návštěvu.