Do značné míry vychází z povahy toho, jak deska nazvaná Zum Passer vznikla. Původně to totiž mělo být pouze demo, na kterém si chtěli členové kapely, z nichž má každý řadu jiných hudebních i mimohudebních aktivit, ověřit, jestli jim to spolu vlastně ještě funguje a jsou schopni stvořit něco zajímavého. Odjeli proto do tehdy ještě opuštěného penzionu U Pašeráka, kde si postavili improvizované studio, a když byla nálada, prostě skládali, hráli, improvizovali a všechno zaznamenávali. Až na konci zjistili, že to, co nahráli, se kvůli specifické atmosféře a kouzlu okamžiku nedá zopakovat. A že to není jen základ budoucí nahrávky, ale deska sama.
Zum PasserAutor: The Prostitutes |
Pokud The Prostitutes skutečně procházeli nějakou vnitřní krizí, nalezli v bezprostřednosti a svobodě, které vznik nahrávky evidentně provázely, vlastní katarzi. Zum Passer je deska, ve které jako kapela přestali schovávat hudební vlivy, ze kterých vycházejí, ale naopak se jim bohapustě a vášnivě oddávají.
Nebojí se jít až tak daleko, že skladbu Odyssey staví na rifu z Immigrant Songu od Led Zeppelin, který však v jejich zvukové koláži dostává svébytné vyznění. V úvodní Meet You In The Morning zpěvák Adrian T. Bell odsekává zpěv, jako když se Nick Cave rozpálí ve svém projektu Grinderman. Hned v následující I Feel The Same Way Too kapela absolutně změní náladu temnou syntetickou modlitbou, ve které napětí stupňuje disharmonie. Ve Freedom Road se z nahrávky bez ostychu a klopýtání rozezní country kytary i bicí. A jindy to působí, jako by se kapela jen snažila zachytit ranní kocovinu a výhled přes zamlžená okna.
Ne všechny odbočky, kterými se The Prostitutes vydali bez producentského tlaku na vytvoření singlu či ujasnění vlastních hranic, mají cíl. Vedle sebe tu v nepoměru stojí hříčka nebo spíš kapelní vtip Simple Song i takřka desetiminutová Stranger Than Fiction, která má až bowieovské ambice. A i když jde v některých ohledech o docela surový záznam, The Prostitutes ještě na žádné ze svých nahrávek nezněli tak autenticky a přesvědčivě.