RECENZE: Dokonalý partner podle DNA? Seriál řeší, kam by takový objev vedl

K nalezení dokonalého partnera stačí jediný vlas, líčí seriál Spřízněné duše od Netflixu. Vzniknout mu dala stejnojmenná kniha Johna Marrse z roku 2016. Příběh nahlíží do blízké budoucnosti, v níž bude možné pomocí DNA nalézt perfektní spojení dvou lidí.

Stačí se zaregistrovat do aplikace, zaslat vzorek se svou genetickou informací a pak už jen čekat, zda se v globální databázi objeví dokonalý protějšek.

Hodnotit teoretický základ celého východiska naštěstí recenzentovi nepřísluší, rovnou se tedy posuňme k zápletce. Spoluautorka přelomového objevu, charizmatická bioinformatička Rebecca se zaplete do sítě zločinu, jenž souvisí s počátky vzniku její továrny na štěstí. A zatímco bojuje s démony minulosti i britskou vládou, rozvíjejí se v pozadí osudy hrdinů, do jejichž života zasáhne nejen onen zásadní objev, ale také sama protagonistka.

Rebecca bohužel s každou epizodou působí čím dál více jako nepromyšlený a značně polarizovaný osobnostní konstrukt, oscilující mezi všehoschopnou psychopatkou a osudové lásce oddanou idealistkou. Pozornost od toho nejprve celkem zdařile odvádí tempo vyprávění a neustálé flashbacky, postupně však její rozporuplnost podrývá vše, co je na seriálu zdařilé.

Spřízněné duše pokládají otázku, nakolik může podobný objev zahýbat společností. Rozbila by šance najít „dokonalého partnera“ miliony vztahů a rodin, nebo by převážily klady a štěstí by našli i ti, kdo by je sami najít nedokázali? Těžko říct, tvůrci však odpověď mají a celkem explicitně ji v seriálu prezentují. Nejsou však jediní, kdo se daným tématem zabýval. S podobnou premisou jako Spřízněné duše přichází série Soulmates od Amazonu a vzpomenout můžeme i na epizodu Černého zrcadla DJ na odstřel, proti které adaptace Marrova románu působí jako tuctová detektivní série s pár futuristickými prvky.

Spřízněné duše

55 %

VB, 2021–, N/A

Režie: Jeremy Lovering, Catherine Morshead, Brady Hood

Scénář: Howard Overman, John Marrs

Hrají: Hannah Ware, Dimitri Leonidas, Diarmaid Murtagh, Zoë Tapper a další

Máme-li navíc srovnat scénář Spřízněných duší s jinými od Howarda Overmana (například s brilantními Misfits), jsou Spřízněné duše značně průměrné dílo. Laťka je nastavena příliš vysoko. A nepomohou ani režiséři se zkušenostmi z populárního Sherlocka nebo Panství Downton, ani vesměs solidní herecké obsazení. 

Přesto to neznamená, že by snad série nemohla divákovi nabídnout poměrně kvalitně strávený čas před obrazovkou. To dokáže, obzvlášť v úvodu. Navíc lahodí oku. S každou další epizodou však prvotní potěcha ze zdařilého díla mizí, jak se scénář chytá do svých vlastních pastí, které nevedou k ničemu jinému než otevřeným dveřím pro další pokračování. Škoda.