Novozélanďani z Aucklandu The Naked and Famous, kterým před časem pomohl k ještě větší slávě i snowboardový superfilm Art of Flight, podruhé zavítali do Česka, poprvé do Prahy (v roce 2014 byli v Hradci na Rock for People). A zanechali za sebou svěží a optimistickou stopu.
Tito „Nazí a slavní“ přitom vůbec nepůsobili jako slavní. Na jeviště nastoupili úplně obyčejně, tak obyčejně, že už to snad obyčejněji ani nešlo. Bez výstřelků, bez trapností. A tím to bylo vlastně neobyčejné.
Zpěvačka s laoskými kořeny Alisa vystřídala výrazný stříbřitý přeliv z nedávných dob obyčejným tmavým drdůlkem a přišla společně s kapelou skoro na čas. Všichni se celý koncert soustředili jen na svou muziku, kterou doprovázela zdánlivě jednoduchá, přitom však propracovaná světelná show.
První pecka, The Water Beneath You (Voda pod tebou), byla jen opatrnou, skoro stydlivou předzvěstí nakonec pořádně vygradovaného koncertu. Zvuk zprvu kulhal, stejně jako místy nesladěné vokály Alisy a druhého frontmana, kytaristy Thoma Powerse.
Při Higher už to bylo lepší a pak, téměř s každou další písní se sound kapely lepšil. Tepala jak metronom a Alisa zpívala jistěji a jistěji.
Této exotické krásce sedí vysoké plné polohy a úplně nejvíce snad typické „nakedandfamousovské halekačky“. V nich je nejsilnější, tam bylo najednou naplno cítit, že je to právě její hlas, který dělá tuto kapelu nenapodobitelnou.
Ale ta energie byla vzájemná, natěšené, vstřícné publikum zpívalo s Alisou takřka všechny refrény a ta mu to hned vracela ještě větší jistotou ve výškách.
Stačilo zavřít oči a rázem jste se ocitli kdesi na druhé straně zeměkoule, probíhali vrakovištěm aut, sem tam ukopli zrcátko, surfovali na svazích patagonských velehor nebo vlnách Pacifiku a skákali nazí do vln. Neposkvrnění, čistí, bez hříchu, jako na nějakém velkosrazu rockující křesťanské omladiny.
A najednou tu bylo finále. Silné a parádní. Nejprve Laid Low, pak Girls Like You a nakonec největší a nejslavnější pecka Young Blood, píseň, kterou si snad každý snowboarďák nebo freeskier spojuje s již zmíněným filmem Art of Flight. Alisa se smála od ucha k uchu, diváci mávali, houpali se do rytmu, tleskali a unisono zpívali refrén. Celá tato montgolfiéra pozitivní energie se rozpínala, až jí prostor vyprodaného Lucerna Music Baru byl skoro malý.
Hned po koncertu se asi našel málokdo, komu by se nechtělo odjet okamžitě jen tak bez báglů na letiště a zmizet někam na Nový Zéland. Nebo aspoň do Los Angeles, kde teď skupina působí.
