The Cinematic Orchestra

The Cinematic Orchestra | foto: Colours of Ostrava

Internet svou rychlostí znásilňuje svět, říká šéf The Cinematic Orchestra

  • 1
Jednou z nejzajímavějších kapel, které se letos představí na festivalu Colours of Ostrava, bude britský The Cinematic Orchestra.

Zakladatel a leader Jason Swinscoe vede početný Cinematic Orchestra od roku 1999 po kontinuální cestě: od hudby k neexistujícím filmům v jeho hlavě po melodie ke snímkům, které už natočeny byly. Na otázky k proměnné sestavě kapely, její žánrové nevyzpytatelnosti i na obecnější témata odpovídal právě kapelník souboru.

S jakým složením kapely přijedete na Colours of Ostrava? Přizpůsobíte koncert outdoor festivalu?

Bude nás devět. Na akustické bubny zahraje Luke Flowers, který s námi jezdí už léta, doprovodí ho druhý bubeník, který obstará elektronické bicí, akustické a melodické perkuse. A máme také nového člena, Manu Delaga, který normálně doprovází Björk, zároveň je ale také naším velkým fanouškem, tak jsme ho vzali do party. Také se k nám nově připojil Sam Vicary, mladičký baskytarista z Londýna. Skvěle zvládá akustickou i elektrickou basu, na syntezátorech pak přetváří naše novější i starší songy. A nesmím zapomenout na nového pianistu Alexe Podraza. Tenhle kolektiv jsme dali dohromady pod kuratelou Matta Robertsona, který už léta nahrává alba Björk. Zásadní změnou oproti předchozím verzím je asi ta velkolepost. Na scéně je nepřeberné množství akustických i elektronických nástrojů, které ovládají různí muzikanti. Motivy z nových tracků živě fragmentujeme a znovu skládáme, mixujeme všechno přímo na scéně. K tomu já na laptopu sampluju, mám i pár krabiček na funky efekty, pár syntezátorů a dalších doprovodných přístrojů. A do toho všeho hraje newyorský kytarista a vokalista Larry Brown. Nakonec, v nových skladbách má i on na svědomí některé syntezátorové motivy. A pak s námi samozřejmě hraje pár hostujících muzikantů, kteří se připojí jen jednorázově, právě na koncertě v Ostravě.

Jak bude vypadat váš program?

Půjde o výběr nahrávek z posledních tří alb. K tomu čtyři skladby z nového alba, tedy z nového alba číslo jedna. Máme totiž nová alba dvě. První je skoro hotové a vyjde ještě letos. To druhé pak vydáme na jaře příštího roku.

Z webu je vidět, že moc často nekoncertujete. Čím se nyní zabýváte?

Máme nasmlouvaných docela dost koncertů, ale ještě si dáváme načas s jejich anoncováním. Hodně se teď mimo jiné soustředíme na posunutí vnímání značky Cinematic Orchestra, na budování trochu jiného konceptu. Koncerty, které se v novějším kabátě mají odehrát, tedy také plánujeme oznámit teprve, až čas dozraje.

Skládáte nyní hudbu k nějakému filmu?

V tuhle chvíli ne. Chci se teď soustředit na Cinematic Orchestra.

Jak jste se dostal k hudbě k filmu Man With A Movie Camera?

Byla to práce na zakázku pro filmový festival v Portu v roce 2011, kdy bylo město nositelem titulu Evropské hlavní město kultury, takže měli velký rozpočet na tvorbu. Tehdy mě oslovil přímo ředitel festivalu, původně s nabídkou na jednorázové uvedení Man with A Movie Camera s hudebním doprovodem. Nakonec jsme s tím konceptem ale objeli svět, od USA přes Japonsko až do Evropy. Když jsem ten film poprvé viděl, byl jsem překvapený, jak moc současný je. Je to nádherný kousek, součást zlatého fondu kinematografie. Práce na hudbě k němu mě naplňovala, stejně jako všechna živá vystoupení s ním. Už ten proces psaní mě zásadně obohatil. I proto jsme se pak rozhodli posunout to dál a vyjet na turné.

Z diskografie je vidět, že vaše hudba se objevuje v reklamách, ve filmů i seriálech. Máte hranici, kde by se neměla objevit?

To je zajímavá otázka. Je pravda, že vydavatelství, které mě zastupuje, dostává neustále nabídky různého druhu. V posledních sedmi, osmi letech se naše hudba objevila v tolika reklamách. A řekl bych, že těch odmítnutých nabídek bylo zhruba stejně, jako těch využitých. Na prvním místě vždy stojí otázka souznění s danou firmou, s její filozofií, produktem – jestli ten považujeme za kvalitní nebo ne. Kontext je primární. Odmítli jsme lukrativní nabídky od korporací, se kterými mám morální nebo politický problém. V takovou chvíli říkáme radikální ne. Pokud jde ale dobrou společnost nebo dobrý video koncept a my máme pocit, že je tam potenciál pro synergii, pak se do společné věci dáme. Navíc tuhle linii tvorby v současném světě beru jako další, neméně důležitý, způsob, jak dostat naši tvorbu k lidem jinak než prodejem desek.

Byl jste zaměstnán u Ninja Tune. Jak se současná situace s prodejem nahrávek projevila na tomhle kultovním vydavatelství?

Nástup digitálních technologií zásadně změnil fungování světa. A z digitální distribuce hudby se zrodil přímý vztah příčiny a následku. Hudba se k lidem, ať už legálně nebo nelegálně, dostává extrémně rychle. Za starých časů bylo třeba marketingové strategie, která budovala povědomí o produktu po dobu tří, šesti měsíců... To už je teď úplně mimo mísu, lidé na celém světě se k jakékoli hudbě dostanou v podstatě okamžitě. Pirátství je samozřejmě velký problém. Dřív samozřejmě taky existovalo, spíš na osobní bázi, nahrávaly se neoriginální kazety. Podle mě to bylo víc o nějakém sdílení, společenství lidí, kteří tím sdíleli svou lásku k hudbě a navzájem si poskytovali informace o nových zajímavých věcech. Já to jako teenager nedělal jinak. Taky jsem měl kazeťák - dvojče a nahrával písničky z rádia i alba z originál kazet a rozdával je kámošům, aby si je taky mohli poslechnout. Základním principem toho všeho ale byla potřeba sdílet. Jenže internet je něco jiného. Internet znásilňuje svět. Je až příliš rychlý. Máte třeba album těsně před vydáním a to se dostane ven.... Všechno se to nezadržitelně řítí kupředu. A já toho, upřímně, chci být součástí co možná nejmíň.