RECENZE: Nechci skončit jako USA! volá Sufjan Stevens. Naději ale neztrácí

Multiinstrumentalista, eklektik. Na amerického hudebníka Sufjana Stevense tyto výrazy sedí přesně. Pětačtyřicetiletý hrdina americké alternativní hudby to svým aktuálním epickým albem The Ascension jen podtrhuje.

Sufjan Stevens během koncertu v rámci newyorského Panorama Music Festival (23. července 2016) | foto: Profimedia.cz

Osmý počin v hudebníkově diskografii totiž mísí vše, co Stevens dosud předvedl. Subtilní balady, které přinesla předchozí populární deska Carrie & Lowell. Milované bendžo, které vévodí nejznámějšímu songu Mystery of Love, jenž mu díky snímku Dej mi své jméno vynesl nominaci na Oscara. Symfonické pasáže, kterými je prodchnuta slavná koncepční deska Illinois. 

Sufjan Stevens - The Ascension

Nic z toho však na aktuálním počinu posluchač nenajde v čisté formě. The Ascension je něco jako syntéza toho všeho, Stevens si z každé polohy bere něco, aby vytvořil postmoderní mix plný elektroniky, křehkých melodií i hutných symfonických ploch.

Je přitom až zneklidňující, s jakou jistotou dokáže balancovat na hraně nekompromisního umění a popové přístupnosti. Důkazem toho jsou nadužívané dětské sbory: zatímco všude jinde by zněly jako čistý kýč, v případě Stevensovy tvorby vždy trefí cíl a vynášejí posluchače kamsi do oblak.

Zemřít šťastný

Novinka The Ascension se tak svou sytou barevností nejvíce podobá deset let starému albu The Age of Adz. Hudebníkovo opus magnum sice nepřekonává, ale nabízí smělé pokračování, druhý díl. Jsme o deset let starší a to, co v roce 2010 leckdo jen tušil, nabývá nyní jasných kontur, snaží se vyjádřit Stevens.

Nejsrozumitelněji tak patrně činí v první singlu, dvanáctiminutové písni America, která album uzavírá. „Nedělejte mi to, co jste provedli Americe,“ opakuje zde křehký refrén. „Nechci být centrem vesmíru, nechci být součástí téhle ostudy,“ zpívá pak jeho zasněný hlas v dalším singlu, přístupné Video Game.

The Ascension

80 %

Sufjan Stevens

Jsou to naštěstí jen dvě z mála míst, kde je Stevens tak adresný. Posluchače totiž především provádí albem jako mnohoznačným dokumentem. Každý refrén lze brát jako lament nad stavem světa (Ursa Major) a zároveň jako soukromé introspektivní postesknutí zpěvákovy duše (Tell Me You Love Me). Oproti tvorbě podobně rozkročeného Thoma Yorka z britských Radiohead však Stevensova tvorba zní vždy nadějně. Mantru „chci zemřít šťastný“ ostatně neustále opakuje v písní Die Happy.

Pro toho, kdo nedá na první poslech, kdo se rád až chirurgicky pitvá ve vrstvách jednotlivých skladeb, je Ascension jasnou volbou. Takovou trpělivost totiž dokáže Sufjan Stevens odměnit vrchovatě.