Podle jednoho internetového odkazu je Jones ze všech Monty Pythonů nejzábavnější, má nejširší a nejpestřejší záběr aktivit a k tomu nejlépe vypadá. V rozhovoru ovšem připustil, že si tuhle charakteristiku napsal sám. "A kruci, byl jsem odhalen!" prohlásil Jones, který v Praze uvádí přehlídku montypythonovských snímků a účastní se semináře britských filmů.
Co se Britům vybaví, když se řekne Terry Jones? Je to stále létající cirkus Monty Pythonů, nebo už slyší i na spisovatele
Doufám, že snad už funguje obojí. Začátkem roku jsem byl v Los Angeles na konferenci o středověku a tam jsem vyprávěl o žoldnéřích. Pro televizní kanál Discovery jsem natočil cyklus Skryté dějiny, v němž se jednou vypráví o starověkém Egyptě, podruhé o Římě. Příští rok bude na programu historie sexu a lásky. K tomu píšu dětské knížky a v současnosti mám rozdělanou práci o Chaucerovi.
A už víte, kdo zavraždil Geoffrey Chaucera? Tak nějak se prý má jmenovat ona knížka...
Mám takové temné podezření. Ale pšt! Nejsem si jistý, že to můžu prozradit českému tisku - musíte mi slíbit, že to zveřejníte jenom tady. Podle mně to udělal canterburský arcibiskup Thomas Arundel. Ne že by snad ten zločin spáchal vlastníma rukama, ale zřejmě si někoho najal, Chaucer byl velký kritik církve. Když Jindřich IV. svrhl z trůnu Richarda II., zmizel Geoffrey Chaucer do dvou měsíců. Tenhle slavný muž po sobě nezanechal žádnou závěť ani rukopisy, dokonce v dokumentech neexistuje záznam o jeho smrti; prostě se v říjnu roku 1400 vypařil. A ani ti nejzarytější odborníci si nikdy nepoložili otázku, co se vlastně stalo. Spokojili se s tím, že mohl umřít stářím.
Co vyvolalo váš zájem o spisovatele ze čtrnáctého století?
Sám to nechápu! Když jsem poprvé četl Canterburské povídky, fascinovalo mě, že autor před šesti stovkami let dokázal psát tak jednoduše a zábavně. Jako kdyby se z toho čtrnáctého století zachovala magnetofonová páska. Naproti tomu Chaucerova poezie na mě působila nudně. Jak to, když jsem byl po četbě Canterburských povídek přesvědčen, že Chaucer nikdy nenapsal nic nudného? Dospěl jsem k závěru, že té poezii nerozumíme, protože neznáme reálie, jež za ní stojí. A právě ty se snažím ve své knížce popsat.
Jestlipak vás při líčení těch středověkých intrik a vraždění nepřešel smysl pro humor?
Proč by ta kniha neměla být zábavná? Byl to politický atentát, ne zločin z vášně!
Vtipné jsou prý vaše knížky pro mládež, byť taky někdy vyprávějí o pěkných krutostech. Tisk poznamenal, že jsou lepší než Harry Potter. Cítíte se jako konkurent J. K. Rowlingové?
Ó, tak to je pocta. Harryho mám rád, je inteligentní, legrační, jen se v posledních dílech trochu opakuje. Jinak ovšem nepíšu knížky pro děti ani pro mládež. Píšu jen pro sebe. To, co sám rád čtu. A to je četba tak pro dvanáctileté. Myslím, že v tom jsem se vůbec nezměnil, v podstatě je mi pořád kolem deseti. Nebo - možná šest.
A to jste se nikdy nemusel ohlížet na nakladatelské zájmy? Nebo vám něco usnadnil váš titul Monhy Pythona?
Ano, i ne. První knížku o Chaucerovi mi vydali jen proto, že nakladatel věděl, že se dostanu do televize a tam ji budu propagovat. Ale svou knížku pohádek jsem musel prosazovat tři roky, než mi ji někdo vydal - na poli dětské literatury mě nikdo neznal. První nakladatel chtěl dělat spoustu úprav, tak jsem přešel k jinému. Jenže tomu zase vadilo, že pohádky jsou moc krátké. Až jsem na ulici potkal jednoho svého známého, který zrovna založil nakladatelství pro děti...
Jednu knížku jste prý také napsal s kultovním autorem sci-fi Douglasem Adamsem. Jak se vám spolupracovalo?
Na začátku byla počítačová hra Starship Titanic, která vznikla podle jedné věty z Adamsova Stopařova průvodce po Galaxii. Douglas Adams mě poprosil, jestli bych v ní nenamluvil papouška. Nejdříve jsem z toho měl šok. Já a papouškem? To snad ani nezvládnu. Jenže Adams se nenechal odbýt: Terry, vždyť ty nic jiného než papoušky nehraješ! Tak jsem si nakonec uvědomil, že jsem celý život strávil rolemi papoušků a vzal jsem to. Adams mi poté přenechal i knižní verzi té hry. Měl vymyšlený příběh, postavy, ale už se mu nechtělo dopisovat celý text. Mě naopak zase bavilo vyplňovat - když jsem si nevěděl rady, podíval jsem se, jak to pokračuje, a už to jelo. Pro mě to byla úžasná, dosud nejzábavnější práce! Problém nastal až ve chvíli, kdy nakladatel knížku označil jako knížku Douglase Adamse a v poznámce stálo, že sepsal Terry Jones. Koupilo si ji hodně Adamsových fandů a pak to celé brali jako podvod.
V Británii se prý vyskytují další známí Terry Jonesové - jeden je šéfredaktor módního magazínu a druhý jakýsi fyzik. Nepletou si vás?
A taky je jeden filmař! Když jsem vstoupil do filmového svazu, musel jsem si říkat Terry G. P. Jones, protože už tam jeden můj jmenovec byl. Teď už vidím, proč mám ty krize identity.
Už jste se našel?
Našel jsem jednoho z těch druhých.
Co se Britům vybaví, když se řekne Terry Jones? Je to stále létající cirkus Monty Pythonů, nebo už slyší i na spisovatele
Doufám, že snad už funguje obojí. Začátkem roku jsem byl v Los Angeles na konferenci o středověku a tam jsem vyprávěl o žoldnéřích. Pro televizní kanál Discovery jsem natočil cyklus Skryté dějiny, v němž se jednou vypráví o starověkém Egyptě, podruhé o Římě. Příští rok bude na programu historie sexu a lásky. K tomu píšu dětské knížky a v současnosti mám rozdělanou práci o Chaucerovi.
A už víte, kdo zavraždil Geoffrey Chaucera? Tak nějak se prý má jmenovat ona knížka...
Mám takové temné podezření. Ale pšt! Nejsem si jistý, že to můžu prozradit českému tisku - musíte mi slíbit, že to zveřejníte jenom tady. Podle mně to udělal canterburský arcibiskup Thomas Arundel. Ne že by snad ten zločin spáchal vlastníma rukama, ale zřejmě si někoho najal, Chaucer byl velký kritik církve. Když Jindřich IV. svrhl z trůnu Richarda II., zmizel Geoffrey Chaucer do dvou měsíců. Tenhle slavný muž po sobě nezanechal žádnou závěť ani rukopisy, dokonce v dokumentech neexistuje záznam o jeho smrti; prostě se v říjnu roku 1400 vypařil. A ani ti nejzarytější odborníci si nikdy nepoložili otázku, co se vlastně stalo. Spokojili se s tím, že mohl umřít stářím.
Co vyvolalo váš zájem o spisovatele ze čtrnáctého století?
Sám to nechápu! Když jsem poprvé četl Canterburské povídky, fascinovalo mě, že autor před šesti stovkami let dokázal psát tak jednoduše a zábavně. Jako kdyby se z toho čtrnáctého století zachovala magnetofonová páska. Naproti tomu Chaucerova poezie na mě působila nudně. Jak to, když jsem byl po četbě Canterburských povídek přesvědčen, že Chaucer nikdy nenapsal nic nudného? Dospěl jsem k závěru, že té poezii nerozumíme, protože neznáme reálie, jež za ní stojí. A právě ty se snažím ve své knížce popsat.
Jestlipak vás při líčení těch středověkých intrik a vraždění nepřešel smysl pro humor?
Proč by ta kniha neměla být zábavná? Byl to politický atentát, ne zločin z vášně!
Vtipné jsou prý vaše knížky pro mládež, byť taky někdy vyprávějí o pěkných krutostech. Tisk poznamenal, že jsou lepší než Harry Potter. Cítíte se jako konkurent J. K. Rowlingové?
Ó, tak to je pocta. Harryho mám rád, je inteligentní, legrační, jen se v posledních dílech trochu opakuje. Jinak ovšem nepíšu knížky pro děti ani pro mládež. Píšu jen pro sebe. To, co sám rád čtu. A to je četba tak pro dvanáctileté. Myslím, že v tom jsem se vůbec nezměnil, v podstatě je mi pořád kolem deseti. Nebo - možná šest.
A to jste se nikdy nemusel ohlížet na nakladatelské zájmy? Nebo vám něco usnadnil váš titul Monhy Pythona?
Ano, i ne. První knížku o Chaucerovi mi vydali jen proto, že nakladatel věděl, že se dostanu do televize a tam ji budu propagovat. Ale svou knížku pohádek jsem musel prosazovat tři roky, než mi ji někdo vydal - na poli dětské literatury mě nikdo neznal. První nakladatel chtěl dělat spoustu úprav, tak jsem přešel k jinému. Jenže tomu zase vadilo, že pohádky jsou moc krátké. Až jsem na ulici potkal jednoho svého známého, který zrovna založil nakladatelství pro děti...
Jednu knížku jste prý také napsal s kultovním autorem sci-fi Douglasem Adamsem. Jak se vám spolupracovalo?
Na začátku byla počítačová hra Starship Titanic, která vznikla podle jedné věty z Adamsova Stopařova průvodce po Galaxii. Douglas Adams mě poprosil, jestli bych v ní nenamluvil papouška. Nejdříve jsem z toho měl šok. Já a papouškem? To snad ani nezvládnu. Jenže Adams se nenechal odbýt: Terry, vždyť ty nic jiného než papoušky nehraješ! Tak jsem si nakonec uvědomil, že jsem celý život strávil rolemi papoušků a vzal jsem to. Adams mi poté přenechal i knižní verzi té hry. Měl vymyšlený příběh, postavy, ale už se mu nechtělo dopisovat celý text. Mě naopak zase bavilo vyplňovat - když jsem si nevěděl rady, podíval jsem se, jak to pokračuje, a už to jelo. Pro mě to byla úžasná, dosud nejzábavnější práce! Problém nastal až ve chvíli, kdy nakladatel knížku označil jako knížku Douglase Adamse a v poznámce stálo, že sepsal Terry Jones. Koupilo si ji hodně Adamsových fandů a pak to celé brali jako podvod.
V Británii se prý vyskytují další známí Terry Jonesové - jeden je šéfredaktor módního magazínu a druhý jakýsi fyzik. Nepletou si vás?
A taky je jeden filmař! Když jsem vstoupil do filmového svazu, musel jsem si říkat Terry G. P. Jones, protože už tam jeden můj jmenovec byl. Teď už vidím, proč mám ty krize identity.
Už jste se našel?
Našel jsem jednoho z těch druhých.
|
TERRY JONES |
| Společně s Grahamem Chapmanem, Johnem Cleesem, Terry Gilliamem, Ericem Idlem a Michaelem Palinem založili skupinu Monty Python. V tuzemsku točil jednu z epizod Mládí Indiana Jonese, na karlovarský festival v roce 1998 přivezl film Vítr ve vrbách, natočený podle dětské knížky Žabákova dobrodružství. Od roku 1980 vydal osm knížek pro děti a mládež: Pohádky, Viking Erik, Křižáci či Fantastické příběhy. Jonesův záběr dokládá právě dokončený scénář k filmu s názvem Absolutně cokoli. Vypráví o muži, který dokáže dělat takřka všechno. Pracoval na něm prý přes dvanáct let. Při své pražské návštěvě se Jones (nar. 1942) vyslovil i k úmrtí George Harrisona: „Nebýt jeho, film skupiny Monty Python Život Briana by nevznikl. Přečetl scénář, řekl, že něco takového by sám rád viděl, a dal nám dva miliony dolarů. Zaplatil si tak nejdražší lístek do kina všech dob, a přitom tu měl roličku, kde řekne jen Hallo, a ještě je nadabován. Byl skvělý. Celý život se vyhýbal tomu být hvězdou; a stejně jí byl.“ |
