Přijel evidentně v dobré náladě. Nejdříve se před karlovarským Grandhotelem Pupp ochotně podepisoval fanouškům, aby druhý den bavil na konferenci narážkami na současnou vlnu politické korektnosti. „Za půl hodiny odjíždím, mířím do Prahy na Rolling Stones. Moc je neznám, ale slyšel jsem, že jsou dobří,“ vtipkoval pak i při rozhovoru pro MF DNES jen pár hodin před dlouho očekávaným pražským koncertem britské kapely.
Ostatně proč ne, do kin se letos konečně dostal jeho vymodlený projekt Muž, který zabil Dona Quijota. „Jestli je to úleva? Úleva je zjištění, že jde o dobrý film. To bylo mým hlavním cílem, natočit dobrý film,“ ujišťoval Terry Gilliam.
Osmadvacet let odkladů, spousta známých jmen, která se na projektu vystřídala, a hlavně souhra katastrof, které znemožnily rozjeté natáčení v roce 2000 a které shrnuje dokument Ztracen v La Mancha. „Nevím, nikdy jsem nepřišel na správnou odpověď, proč byl pro mne tento film tak zásadní. Ale když už si jednou řeknu, že do něčeho jdu, musím se to snažit skutečně naplnit. Nebylo to lehké, mnohokrát jsem to musel přerušit, ale nějak se to povedlo,“ usmívá se jediný americký člen legendární skupiny Monty Python a rozhodně vylučuje, že by Muž, který zabil Dona Quijota byl nějakým zásadním životním milníkem. „Většinu času jsem ten film nesnášel,“ směje se.
Média snímek dokonce označovala za prokletý. „Lidé rádi čtou takové zprávy. Filmařina je prostě náročná, spoustu lidí se neustále marně snaží něco natočit. Oproti nim jsem já vlastně už měl dost štěstí. A jestli jsem si sám připadal jako Don Quijote? Možná spíš jako Sancho Panza. Jsem mnohem pragmatičtější, než si lidé myslí. Anebo budu kombinace obou postav – na jednu stranu jsem plný snů a nápadů a na tu druhou se přitom snažím myslet, jak je všechny zrealizovat,“ vypráví Gilliam.
Koupit Vary by bylo hloupé
Od zmíněného roku 2000, kdy se tváří filmu měli stát Johnny Depp a loni zesnulý Jean Rochefort, se výsledek dost liší. „Oproti první verzi je nynější snímek bohatší, má víc vrstev. Vypráví o tom, co film může lidem způsobit, když si v něm jednou zahrají,“ srovnává režisér. Výhody současných technik ale nijak neadoruje. „Možnosti jsou pořád stejné, záleží jen na tom, zda umíte vybrat tu správnou kameru,“ ušklíbne se.
Gilliam přiznává, že veledílo Miguela Cervantese četl až ve svých jednačtyřiceti letech. „S popularitou Dona Quijota je to v Americe stejné jako u vás – všichni ho mají rádi, ale nikdo ho nečetl,“ glosuje.
Nyní sedmasedmdesátiletý Gilliam přijel do Varů propagovat film spolu s mladou portugalskou herečkou Joanou Ribeiro. Ta ve snímku ztvárnila vesničanku Angelicu, již si moderní Sancho Panza v podání Adama Drivera zamiluje. „S Joanou jsme se shodli, že to tady je lepší než v Cannes. Cannes je noční můra, tady je klid a milí lidé,“ hlásí Gilliam a na připomínku, že tu před lety prohlašoval, že mít dost peněz, by celé Vary nejraději koupil, se jen usměje: „To byl pěkně hloupý nápad, nemohl bych přece převzít zodpovědnost za tolik pěkných budov.“
Svého Muže, který zabil Dona Quijota bude Gilliam po zbytek roku propagovat. „Možná se pak objeví nějaký nápad, zatím ale nic nového v plánu nemám,“ přiznává.
