RECENZE: Když Agamemnon válčil s Asadem, dceru mu zabil bombový atentát

Trojská válka by mohla být třeba v dnešní Sýrii. Na problémy dnešní doby se tvůrci kusu Teritorium pokusili navléci antickou tragédii o králi Agamemnonovi. Překvapivý nápad vyšel, jen režie se místy snaží zbytečně šokovat obscénnostmi.

Režisér Frič mě poprosil, aby hra byla přehledná a obsahovala alespoň nějaké situace. Tak v programu k novince Teritorium shrnul s nadhledem východisko své tvorby dramatik Ondřej Novotný. Výsledné dílo zrežíroval zmíněný Jan Frič pro pražské Divadlo X10.

Novotnému se závazku povedlo dostát. Na půdorysu antické tragédie o návratu mykénského krále Agamemnona z trojské války totiž vystavěl drobné drama z neurčitého moderního bezčasí. To bezčasí ovšem nejvíce připomíná trpnou západní současnost a syrskou krizi, kterou Novotný do antických bájí roubuje chytře. „Viníky jsme potrestali,“ hlásí spokojený Agamemnon (v dobrém podání Tomáše Petříka) po příjezdu. „Vždyť ani nevíme, kdo to byl...“ oponuje mu doma čekající nevěrnice Klytaimestra (Lucie Roznětínská) a vyčítá, že jím rozpoutaný konflikt zhoršil bezpečí v království a že i proto zde při útoku sebevražedného atentátníka zemřela jejich dcera Ifigeneia.

Sám Agamemnon si navíc domů z bojů přivezl osiřelou dorostenku Kassandru (Marie Švestková), ke které má více než vřelý vztah. Což ostatně záhy objeví svou sexualitu řešící Aigisthos v podání Jana Grundmana.

Novotný ani Frič díky bohu nenabízejí žádné řešení, prostě jen hrají o dnešní době a naší společnosti. Se všemi jejími zbytečnými i odůvodněnými strachy, které – jakmile se dostane na nevěry, závazky, dědictví a další „obyčejné“ záležitosti – náhle rychle odplují do pozadí, aby se ukázalo, co pro nás v tom našem teritoriu zůstává nadále prioritou. 

Teritorium

75 %

Divadlo X10 (DUP39)

premiéra 15. září 2018

režie: Jan Frič

hrají: Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Grundman, Hynek Chmelař, Tomáš Petřík

Frič zde ukazuje tu syrovější a surovější stránku svého režijního stylu. Typický humor téměř vymizel, zůstal z něj jen škleb. Třeba v postavě nejmladší infantilní dcery Chrysothemis, do které obsadil zralého herce Hynka Chmelaře. Nešetří krví ani nahotou, což přidává tíži a mrazivosti celého večera. Některé doslova obscénní momenty však působí až samoúčelně – myšlenku hry totiž nijak neposouvají a divák by si silný zážitek odnesl i tak.

Novotnému se paralela mykénského královražedného běsnění s dnešní dobou povedla. S Divadlem X10 provázaný dramatik a dramaturg se pokusil být podobně aktuální už v předloňské novince Kolaps, kde stejně jako v Teritoriu črtal tu horší verzi naší budoucnosti. Aktuální novinka je dotaženější a přehlednější; Frič jí navíc dodal potřebnou vizuální sílu. Pokoukání to ale hezké není, autoři to totiž s námi vidí spíše bledě.