„Sidonie je podle mého názoru inspirativní a aktuální pro schopnost pracovat s prvky emancipace, aniž by ztratila cokoliv ze svého ženství. Konečně se nemusíme tlačit do určitého, téměř militantního, feminismu, z kterého se během posledních pár dekád stala skoro nadávka,” míní Tereza Srbová.
Vnitřně silných, cílevědomých a zároveň jemných žen, jakými byla poslední šlechtická majitelka zámku Vrchotovy Janovice, okolo sebe Srbová vnímá spousty. „Můžeme se prosadit v jakémkoliv oboru, aniž bychom musely popírat naši ženskost. Snadné to samozřejmě nikdy není, ale posun je v tom, že už to není nepředstavitelné. Sidonie do momentálního zeitgeistu zapadá, i proto jsem o ní chtěla psát,“ vysvětluje.
Suplovat roli naučné literatury se v případě Sidonie Tereza Srbová, ani ilustrátorka Petra Josefína Stibitzová nesnaží. „Šlo nám víc o zachycení určité poetiky a hodnot.” Klíčem k odvyprávění šlechtičnina osudu se staly hlavně specifické životní momenty, které “reprezentují období a zvraty v jejím příběhu”. A zcela zásadní roli v něm sehrává také několik mužů.
„Prvním nejdůležitějším mužem pro ni byl tatínek, jak by to pro každou ženu mělo v ideálním případě být... V dospívání pak tuto roli převzal starší bratr. Byl jí průvodcem v prvních formativních letech, hlavně po stránce intelektuálního růstu a vkusu. Podobný vztah pak měla i s Rainerem Mariou Rilkem. Hodně si dopisovali, možnost artikulovat myšlenky a pocity směrem k osobnosti, jakou představoval, pro ni bylo inspirativní. Jejich dopisy mají mnohé literární kvality,” přibližuje Tereza Srbová.
„Co se milostných vztahů týče, jednou z prvních velkých lásek pro ni byl Max Švabinský, slavný malíř a autor jejího portrétu. Osudový vztah, v němž nešlo jen o pouhou vášeň, pro ni však představoval žurnalista a spisovatel Karl Kraus,” dodává.
Když Jihlavan fotí v Londýně herečku, podívejte se |
Na otázku, zdali by podle knihy jednou mohl v budoucnu vzniknout i film, odpovídá Tereza Srbová ze široka: „Původní scénář komiksu byl opravdu filmový. Ovšem lehce literární struktura, kterou jsem příběhu dala, komiksovému zpracování hodně nahrávala. Ten formát mám ráda, protože je skvělým přemostěním světa filmového a literárního. A v posledních letech začíná být vnímán jako plnohodnotný umělecký žánr pro dospělé čtenáře. Filmový scénář každopádně existuje a pokud bude čas a prostředky, třeba se k Sidonii vrátím.
Pro spolupráci s ilustrátorkou Petrou Josefínou Stibitzovou se Srbová rozhodla, protože „dokáže romantiku a estetiku doby trochu odlehčit a dát ji vizuální aktuálnost”. „Umí také skvěle pracovat s komiksovou zkratkou. Její rukopis na první pohled svádí k dojmu, že jde o knihu pro děti, což je také součástí záměru - nabourat očekávání ohledně dobové estetiky,” prozrazuje.
Jako herečka má za sebou Tereza Srbová perné jaro a léto, které strávila natáčením amerického seriálu Jack Ryan v Evropě. Zpět v Los Angeles je přes měsíc a z toho, co sleduje, se život okolo Hollywoodu vrací do normálních kolejí.
„Čekám, že i pracovně bude všechno brzy jako dřív,” komentuje. Castingy se však stále uskutečňují hlavně z domova. „Za poslední měsíc jsem dělala jeden casting v italštině do Říma, druhý anglicky do Londýna a třetí v němčině do Berlína. Všechno z pohodlí obýváku. Osobní kontakt s lidmi z branže je ale stále nenahraditelný,” popisuje.
Jestli stále platí, že českým herečkám v Hollywoodu nejčastěji připadnou role Rusek či Ukrajinek, komentuje Tereza Srbová následovně: „K akcentu se určitě váže jasný stereotyp, ale stejně to funguje i na základě vzhledu, věku a podobně, ať je herec odkudkoliv. Můj akcent je za ty roky hodně neutrální, takže hraju všechny možné evropské národnosti.”
Trailer k filmu Příběh špionky:
Ve filmu Příběh špionky třeba německou židovku s ruskými kořeny, která má britský akcent z Cambridge. „Když jsem nedávno dostala roli Češky, trvali na tom, abych měla kouče českého akcentu. Nahodit ho sice po chvíli soustředění umím, ale pro klid producentů jsem lekce absolvovala. Kouč byl sice expert na přízvuky, ale byl to Brit, což mi přišlo docela vtipné,” vzpomíná.
Jinak je ale ze zkušenosti pražské rodačky jistá odlišnost herečky spíše výhodou. „Ačkoliv hraju cizinky a mám castingů o něco méně než jiní, dostávám zajímavější projekty a role než většina mých spolužáků z herecké školy, kteří jsou rození Britové. Z nedostatků lze občas udělat přednost,” uvádí.
