Tentokrát až přes míru znudění Pet Shop Boys

Po dvaceti letech existence Pet Shop Boys už víme, že každá jejich deska si pevně drží proslulý styl znuděného vokálu v protikladu nervózního rytmického základu, a zároveň se pokaždé se liší důrazem na jiný element. Jednou je to diskotéková hudba, jindy brazilská samba, pak promenádní smyčcové orchestry nebo elektronické taneční směry. Na novém albu Release vsadili Neil Tennant a Chris Lowe na jeden z nejtypičtějších zvukových prvků, které vytvářejí směr zvaný britpop - na decentní kytarový zvuk.

Skoro ve všech skladbách desky, která se na trhu vyskytuje ve čtyřech výtvarně odlišných verzích, hostuje s kapelou kytarová legenda Johnny Marr. Kořeny téhle koketerie najdeme už na jejich nejlepší desce Behaviour z roku 1990; ostatně řada skladeb nového alba jako by z oka vypadla tehdejší písni My October Symphony. Někoho napadne i spřízněnost s prvním albem příležitostné skupiny Electronic, na němž Marr i Tennant vystupovali. Dlouholetý příznivec britské populární hudby musí mít plným právem pocit, že všechno už někdy předtím slyšel. Nicméně vše je - jak se na Pet Shop Boys sluší a patří - abnormálně kultivované a čisté, vypiplané do detailu.

Release přitom není stoprocentně postaveno na soundu. Oba členové Pet Shop Boys patří ještě jednou nohou do staré školy, která nepřísahala na zvuk, ale na silnou melodii. Release je hudebně chytlavější než kterýkoli z dnešních anglických pokusů o elektronickou taneční hudbu. Melodickou invencí sice nedosahuje jejich alb ze začátku devadesátých let, ale stále si drží jistotu dvou tří stoprocentních hitů.

Pet Shop Boys byli vždycky kapelou syntetizujícího charakteru, ale tentokrát jako by se v některých momentech deseti nových skladeb navršila takříkajíc esence celé anglické hudební kultury. Na chytlavém refrénu písně I Get Along si člověk jako nikde jinde uvědomí, jak jsou si v určitých rysech podobni britští umělci od Beatles a začátků Electric Light Orchestra přes Eltona Johna až k Blur a Oasis; ten refrén klidně ho mohl napsat Paul McCartney v dobách své největší slávy.

Pravda, typická znuděnost už v několika momentech překračuje únosnost, nejméně třetina skladeb je utahaná. Bývaly časy, kdy Pet Shop Boys chytli posluchače napoprvé. Teď, tváří v tvář hudbě smutné krásy vadnoucích květin, je zvykání mnohem delší. Pokud je však posluchač nadšeným čtenářem Jiřího Karáska ze Lvovic, Arthura Breiského a Karla Hlaváčka, bude se okamžitě cítit jako ryba ve vodě. Ostatním nezbývá než čekat na singly, kde se mohou objevit energičtější verze a remixy.

Podobné ediční triky byly odjakživa petšopáckou specialitou.
Minulé album Nightlife, ač obsahovalo obrovský hit New York City Boy, bývá považováno za nejslabší desku, kterou Pet Shop Boys vytvořili. Release je celkem úspěšným pokusem o návrat do starých časů. Tehdy ovšem byli Pet Shop Boys teenagerskými idoly, dnes představují sofistikovaný pop pro vzdělané publikum středního věku.

Pet Shop Boys: Release

Home And Dry
I Get Along
Birthday Boy
London
E-mail
The Samurai In Autumn
Love Is A Catastrophe
Here
The Night I Fell In Love
You Choose

Celkový čas: 44:56

Pet Shop Boys: Release - obal CD; (c) 2002.