Přímořské Cannes je pod mrakem, teploměr na terase pověstného hotelu Carlton hlásí pouhých patnáct stupňů a azurové pobřeží připomínají spíš oči Leonarda DiCapria než výhled na pláže. Promenáda je i tak plná filmových nadšenců, kteří se stali úplně prvními diváky Tarantinovy novinky Tenkrát v Hollywoodu. Leonardo DiCaprio a Brad Pitt v ní hrají nerozlučnou dvojici, televizní hvězdu Ricka Daltona a jeho kaskadéra Cliffa Bootha.
Stali jste se i vy dva nerozlučnou dvojicí?
Leonardo: Samozřejmě.
Brad: Doufám, že ano, ale pořád tomu nemůžu uvěřit!
Přátelství v Hollywoodu jsou tedy stále možná?
Brad: Jasně a mají se velmi čile k životu. Mám u filmu přátele, které znám třicet let, a vím, že se na ně můžu spolehnout, Leonardo taky. Právě přátelství dělá z dlouhého natáčení i celého filmového průmyslu přežitelný zážitek.
Leonardo: (kývne)
Brad: Obzvlášť na place chcete mít přátele, protože potřebujete někoho, s kým se můžete smát, mlčet i nadávat. Je to důležité.
Spřátelili jste se někdy se svým kaskadérem?
Brad: Téměř pokaždé, protože se na ně přece spoléháme. Bohužel dneska už to nemůže být takové přátelství jako u Ricka a Cliffa. Tehdy měli filmaři mnohem víc času, zůstali spolu celou kariéru. Steve McQueen měl Buda Ekinse, to byla nerozlučná dvojice. Burt Reynolds zase spoléhal na Hala Needhama.
Proč už to nejde?
Brad: Dneska je kaskadérů víc a působí v týmech. S námi často jezdí Zoë Bellová a její lidé. Veškeré kaskadérské kousky a souboje si vymýšlejí sami, už to není ta spolupráce s herci, jak to bývalo dřív. Díky tomu se tenkrát mohli blíž poznat a spřátelit.
Po úvodních zahřívacích otázkách se Brad Pitt otáčí na kolegu Leonarda DiCapria a vstřícným gestem se ho snaží pohnout k odpovídání. Už tisková konference však předpovídala, že o filmu bude nejkošatěji mluvit hlavně režisér Quentin Tarantino. Kromě titulu Tenkrát v Hollywoodu přijel Leonardo DiCaprio do Cannes představit i svůj dokument o klimatických změnách nazvaný Ice on Fire.
Film Tenkrát v Hollywoodu vypráví i o stárnutí ve filmovém průmyslu. O hodinách, které oproti jiným profesím začínají tikat nebývale brzy. Trápí vás to?
Leonardo: Ne, od začátku jsem věděl, že tahle kariéra bude něco jako jízda na horské dráze a zároveň běh na dlouhou trať. Nahoru a dolů, pomalu i rychle.
Co pro vás film znamená?
Leonardo: Film je tou nejlepší formou moderního umění a já jsem poctěn za každou příležitost, kterou dostanu. Já i Brad totiž víme, jak náročné a vlastně i trochu náhodné je, že právě nám se téhle šance dostalo. Můžeme se už jen snažit být tou nejlepší verzí sama sebe a odvést perfektní práci.
Brad: Samozřejmě ale všechno, co děláme, má nějakou záruční lhůtu nebo trvanlivost, je dobré to mít na paměti. Když jste si toho vědomi, můžete k práci přistupovat s větší pokorou. Důležité je v tom, co děláte, najít smysl.
Může herec udělat něco, aby prodloužil svou minimální trvanlivost? Leonardo: Vydržet.
Brad: A pořídit si pořádný hydratační krém.
Tenkrát v Hollywoodu Nový film Quentina Tarantina, který do kin vstoupí 15. srpna, sleduje osud pohasínající televizní hvězdy Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio), hrdiny westernového seriálu Bounty Law. Jeho nejlepším přítelem i kaskadérem je Cliff Booth (Brad Pitt). Příběh se rozehrává ve chvíli, kdy se vedle Daltona přistěhuje režisér Roman Polanski (Rafal Zawierucha) se svou ženou. Touto ženou byla americká herečka a modelka Sharon Tate (Margot Robbie). Před padesáti lety, v srpnu 1969, byla s několika přáteli brutálně zavražděna ve svém domě. Bylo jí 26 let a byla těhotná. Nepochopitelná vražda, kterou provedli zfanatizovaní příznivci Charlese Mansona, otřásla celou Amerikou. Tarantino tak v příběhu mísí fiktivní svět se skutečnými událostmi a hrdiny, čímž dokazuje nejen svůj výjimečný filmařský um, ale rovněž lásku k rodnému Los Angeles i Hollywoodu. |
Doopravdy?
Brad: Doopravdy si myslím, že žádný takový recept neexistuje. Za úspěšnou třicetiletou kariérou v Hollywoodu ale asi něco stát musí.
Leonardo: Asi za tím bude schopnost správně se rozhodovat. Nedělat chyby. Oba před sebe rádi a často stavíme nové úkoly, to pomáhá.
Rozhovor přerušuje klepnutí kazety. Legendární Amir, francouzský účastník všemožných setkání novinářů s umělci, totiž i v roce 2019 využívá k nahrávání kazetový diktafon, vlastně rovnou dva. Chytrý telefon ve své výbavě nemá. Pracovníci PR a agenti umělců to však vítají. Ušetřili náklady za lepicí pásky, kterými všem novinářům, dokonce i těm nejzkušenějším reportérům z New York Times, zalepili telefonní objektivy. Abychom se nesnažili s jejich chráněnci pořídit selfie.
Takže...
Brad: Počkejte, prosím, to bylo opravdu klepnutí kazety? To ne! Jsme snad v šedesátých letech?
Leonardo: Tohle by Quentin velmi ocenil. O Tarantinovi se traduje, že nemá rád nejnovější technologie. Sám řekl, že by nejraději žil v době před chytrými telefony.
Dělalo se všechno postaru i při natáčení?
Brad: Ano, Quentin chce mít všechno čisté, natočené na kameře v reálném čase a kulisách. Co vymyslel do scénáře, to se musí na place odehrát přesně, jak je napsáno.
To může být pro herce náročné.
Brad: Taky je. Točili jsme třeba bojovou scénu, kde se Cliff pere s mladým Brucem Lee, a Quentin trval na tom, že všechno pojedeme na jeden záběr. Rozmlouval jsem mu to, že už dneska není potřeba takhle točit, ale on mi odpověděl: Ale je to potřeba, chlape! Tak jsem se chytil za hlavu a musel jít hrát.
To zní celkem nekompromisně. Jaká je atmosféra, když Tarantino natáčí? Leonardo: Já se bavil. Asi není zábavnější natáčení než s Quentinem. Jeho láska k filmu je pověstná a nakažlivá. Chytne to opravdu všechny. Někdy se stává, že natočíme scénu, která je perfektní, ale Quentin řekne, že ji natočíme ještě jednou. A pak zařve – a proč?
Brad: A celý štáb odpoví – protože milujeme natáčení filmů!
EXKLUZIVNĚ: Od Pulp Fiction se časy určitě změnily, líčí režisér Quentin Tarantino |
Nevyplněné sny jsou hlavně pro Ricka, postavu Leonarda DiCapria, velkým zdrojem frustrace. Pochybují i herci vašeho rozměru?
Leonardo: I když se do každé své role nepromítám, ironicky jsem Rickovu trápení z neúspěchu dost rozuměl. Mám kolem sebe spoustu přátel, se kterými jsem od třinácti ve filmovém průmyslu vyrůstal, takže znám ten boj i návaly pocitů nejistoty.
Brad: Ano, možná jsme hollywoodské hvězdy, ale pořád jsme lidé. Tedy s výjimkou několika egomaniaků. I my pochybujeme a bojíme se odmítnutí. Je to každodenní boj.
Fascinuje mě, že trvalo tolik let, než vás společně obsadili do filmu. Tušíte, čím to bylo?
Brad: To víte, měl jsem soudní zákaz styku a konečně přestal platit... Ne, asi to takhle prostě mělo být. Jsem rád, že jsem mohl pracovat s někým, kdo má tak podobný přístup k herectví.
Chemie, která je na plátně mezi Rickem a Cliffem, je i chemie Leonarda a Brada?
Brad: Ano, stali jsme se slavnými v dost podobnou chvíli, máme stejný výchozí bod. Stejně tak Quentin. Myslím, že jsme se díky tomu na place cítili příjemně. Navíc tíhu zodpovědnosti za ten film nemusel nést na bedrech jeden z nás, ale byli jsme rovnou tři!
DiCaprio a Pittv pěti číslech
 |
Přesto to musela být náročná práce.
Leonardo: Jak se to vezme, já jsem třeba rád, že kromě scénáře nás Quentin zavalil ještě před natáčením několikastránkovou biografií každé postavy. Bylo sice víc čtení, ale alespoň jsme pochopili minulost i motivace jednotlivých hrdinů. Pak stačilo přijít a člověk začal hrát už tak nějak instinktivně.
Nestrhávali jste jeden nebo druhý pozornost kamery na sebe?
Brad: Ne, to je způsob, jak film dobrovolně spláchnout do záchodu.
Ani jste se nehádali?
Brad: S Leonardem nikdy a s Quentinem se dá diskutovat, ačkoliv ta předchozí historka to trochu popírá. Ale upřímně, když máte kolem sebe tolik inspirativních a talentovaných lidí jako u Tarantinova filmu, nechcete se hádat, chcete spíš naslouchat jejich názorům a pozorovat, jak pracují. Můžete se mnohé přiučit.
Zatímco se DiCaprio před novináři pomalu otevírá a odpovědi rovnoměrně přicházejí jak z jeho pravé, tak z Pittovy levé části čela honosného stolu, čas vymezený pro rozhovor se pomalu krátí. Zpravidla se to projevuje především tiky ve tvářích přítomných PR pracovnic, které dohlížejí na to, aby hollywoodské hvězdy s novináři nestrávily ani o vteřinu déle, než je předepsáno. Zde přítomné dámy si však drží kamennou tvář a oznamují příležitost položit poslední dvě otázky.
Tenkrát v Hollywoodu se odehrává během tří dnů. Přesto, jak píší kritici, shrnuje pro Hollywood i americkou společnost přelomový rok 1969. O čem je ten film podle vás?
Leonardo: Quentin je opravdový filmový nadšenec, taková chodící encyklopedie. Pro mě je unikátní jeho snaha vyjádřit pohled na Hollywood na konci šedesátých let z pozice dvou voyeurů, kteří stojí na jeho hranicích. To je velmi neobvyklý přístup k této éře.
Brad: Našel způsob, jak vyprávět prostřednictvím člověka, který se stává relikvií minulosti. Jeho hrdinové se musí srovnat s tím, že svět se změnil a oni už tam nepatří.
Leonardo: V obecné rovině je to i film o člověku, který se jako každý jiný musí smířit se svou smrtelností.
EXKLUZIVNĚ: Tarantinovi bych dělala i catering. Naštěstí mám roli, říká Margot Robbie |
Myslíte, že padesát let od událostí zobrazených ve filmu se ocitáme v podobně přelomové době?
Brad: Určitě, a to hned v několika rovinách. Tehdy se měnil studiový systém, přicházeli noví, nezávislí režiséři, teď se mění systém a přicházejí streamovací platformy.
Leonardo: Zároveň se proměňovala společnost. Ti, kteří hlásali mír a lásku, se najednou museli potýkat s temnějšími stránkami lidské duše. To je myslím dneska podobné. Stačí se podívat, jak je rozdělená společnost.
Brad: Vidíte, vypadá to, že Quentin nakonec bude tak trochu prorokem.
Rozhovor končí, záplava diktafonů a chytrých telefonů mizí. Brad Pitt a Leonardo DiCaprio pomalu odcházejí na další setkání, tentokrát před kameru, což vysvětluje viditelný nános make-upu na jejich tvářích. Přítomní jim ještě poděkují za výjimečný filmový zážitek, oba chválu s pokorou přijímají. Sami už tuší, že příští rok dost možná budou velkými favority při vyhlašování Oscarů. A pokud ne, je už teď jasné, že Rick a Cliff se stanou filmovými legendami. Nejen kvůli tomu, že se před Carltonem i hlavním festivalovým palácem tlačí desítky fanoušků s transparenty „Milujeme Tenkrát v Hollywoodu“.
