Přitom hrdina, kterého hraje výtečný Paul Bettany, zachraňuje půl filmu hořkou černou sebeironií. Kdysi slibný tenista je teď 119. ve světovém žebříčku a doma posledním otloukánkem, hrozí mu Kristova léta a práce trenéra přezrálých paniček. Bohužel je tudíž od počátku jasné, že musí svůj poslední Wimbledon vyhrát a najít tam tu pravou.
On a ona sice začnou svůj vztah "obráceně", od relaxačního sexu k lásce, jenže to je taky poslední překvapení filmu. Dokud trénují a postupují do dalších zápasů, užije si možná vyznavač bílého sportu, kdežto milovníkům smíchu vrtá hlavou, proč autoři víc nevyužili vždycky vděčného jiskření mezi zdrženlivým Britem a hvězdně zpovykanou Američankou v úhledném podání Kirsten Dunstové.
Nadto čím více se hrdinové sbližují, svěřují a uvažují, zda je důležitější tenis, nebo cit, tím utahanějším se příběh stává, až se i zarytým odpůrcům jakéhokoli sportu zasteskne po kurtech. Vše ostatní totiž divák odhadne předem: že mladý, drze sebevědomý hrdinův sok v lásce musí být jeho rivalem ive finále, že dojde na věčné rekvizity romancí jako vyznání přes televizní kamery či zlomové vteřiny na letišti.
Kdežto mezi "mečbóly" - tak to v českých titulcích vážně píší - si aspoň počítá, kolik her ještě přestojí, tiše souhlasí s výrokem komentátora "Další set bych si nepřál" či žasne nad vnitřními monology odhalujícími, co se honí hlavou hráče před klíčovým podáním. Odměnou získá dovětek "Jak se dál milovali, množili a vítězili", jímž film přebije i reklamy s párem Agassi - Grafová.
Zádrhel však není v tenisu, i když třeba sportovní romance sprinterů by utekla rychleji - koneckonců milencům bílá sluší a režisér Richard Loncraine si dal záležet na iluzi, že to s raketou opravdu umějí. Potíž tkví ve scénáři, kam se pro samé milování a sportování dostalo jen málo humoru.
Nicméně v premiérové nouzi závěru roku může být Wimbledon šampionem kin. V rodině romancí proti němu stojí jen Deník princezny 2: Královské povinnosti, učesaná nuda o novodobém přerodu Popelky v princeznu, která minule bavila vzpurnou pubertou, kdežto teď už má na starosti jen módu, charitu a konkurz na ženicha.
Z tria francouzských novinek je nejpůvabnější Můj učitel Ibrahim, něžná židovsko-muslimská variace povyrostlého Kolji v náladě 60. let. Starosvětsky přívětivé krimikomedii Super Prohnilí stačí televize a platit vstupné na špionskou parodii Agenti nula nula je už čirá rozmařilost.
