John Steinbeck: Na východ od Ráje

John Steinbeck: Na východ od Ráje | foto: Městská divadla pražská

Tenhle Steinbeckův ráj nekončí a unavuje

K ambicióznímu záměru, převedení jednoho z nejslavnějších amerických románů – Steinbeckova díla Na východ od ráje – do divadelní podoby, prý vedly režiséra Ondřeje Zajíce dva výjimečné zážitky.

Ten první prožil nad populárním románem coby čtrnáctiletý čtenář, ten druhý později po zhlédnutí jeho stejnojmenné filmové podoby, kterou v roce 1955 natočil Elia Kazan s Jamesem Deanem v hlavní roli.

Představení v divadle ABC je sice rovněž výjimečné, žel jen svou umrtvující délkou tři a půl hodiny.

Dramatizace se ujal Zajíc s Věrou Maškovou a dopustili se dvou podstatných omylů. Zaprvé se pokusili směstnat do jevištní podoby celou šestisetstránkovou ságu (Kazan byl soudnější, když mu k celovečernímu filmu postačila poslední třetina knihy). Zadruhé se zmýlili v přesvědčení, že dramatizace vzniká tím, že se z knihy vyjmou dialogy a s minimální mírou invence se k sobě připojí.

Sága o prokletí
Hlavním tématem románové kroniky líčící osudy farmářského rodu Trasků ve třech generacích je dědičné prokletí přenášené z otců na syny, které má původ a paralelu v biblickém příběhu o Ábelovi a Kainovi.

Steinbeckovi bylo občas vytýkáno, že symbolické poslání díla spontánně nevyplývá z konkrétních životních osudů, ale je trochu průhledně naroubováno autorskými vstupy do děje. Tuto slabinu dramatizátoři jen vyzdvihli a posílili. Úvahy o světě, doslovné citace z Bible, rozjímání o biblickém příběhu, které jsou zásadní pro smysl Steinbeckova díla, děj dramatu pouze zdržují.

O motivech a vnitřních pochodech postav se z dialogů na jevišti mnoho nedozvíme, místo toho se ve hře vrství další a další epizodické výstupy a objevují se nové, z hlediska stavby dramatu okrajové postavy. Dynamika se zejména v druhé půlce zcela vytrácí a dramatické napětí místo ke katarzi dospěje k únavnému rozmělnění.

Čím více děje chtěli inscenátoři do představení vtěsnat, k tím větší zkratkovitosti byli nuceni se uchýlit. Výsledkem je nechtěná grotesknost závěrečných scén, které v románu patří k nejzávažnějším.

Téměř parodie
Například z důležité a katastrofální návštěvy zbožného syna Arona v nevěstinci jeho matky Cathy, která o dva dny později v důsledku tohoto zážitku spáchá sebevraždu, se stala několikavteřinová komická pantomima připomínající herecké etudy v dramatické škole.

Výkřiky velkých slov zamilovaného páru Moje máma byla děvka, Můj táta je zloděj! po vytržení z kontextu knihy působí jen jako parodie.

Mezi standardními hereckými výkony, k nimž se řadí i titulní role Adama Traska ztělesněného Lukášem Jurkem, vyčnívá Oldřich Vízner v roli laskavého čínského sluhy Leeho, jenž svými replikami oživuje představení a dokáže vdechnout humor i nevděčným "mudrovacím" pasážím, jež je nucen pronášet.

Přesvědčivá je Sabina Laurinová v roli nevyzpytatelné, zlé prostitutky Cathy, mladistvou energii vtiskli Jaromír Nosek a Kryštof Hádek bratrům Calebovi a Aronovi a Lucie Pernetová jejich přítelkyni Abře.

Je jistě chvályhodné připomenout si klasiku světové literatury a filmu. Většinu diváků představení sice neurazí, určitě je však unaví.

JOHN STEINBECK - Na východ od ráje
Divadlo ABC Praha. Překlad František Vrba, režie Ondřej Zajíc, hrají Lukáš Jurek, Jaromír Meduna, Sabina Laurinová, Oldřich Vízner, Kryštof Hádek a další. Délka 180 min.
Hodnocení MF DNES: 50%