„Když jsem si přečetl podtitul, že půjde o nejmokřejší, nejvyšší, nejstudenější, nejnižší, nejsušší či nejteplejší místa, zjistil jsem, že shoda s mým původním námětem je zcela očividná,“ tvrdí Sliva a dokládá to vlastním projektem, kde figurují totožné body. Šéf Febia Fero Fenič oponuje, že tentýž nápad završoval jeho vlastní projekt Jak se žije, předložený ČT už v roce 1996.
„Buďto můj námět při své pouti Kavčími horami narazil na někoho, kdo byl schopen prosadit jeho realizaci a prostě ho použil. Nebo měl někdo neuvěřitelně stejný nápad a přijal ho jiný dramaturg. Ale pak se ptám, jak to v televizi funguje, když lidé se stejnou myšlenkou uspějí v téže instituci zcela rozdílným způsobem?“ ptá se Sliva. Jinými slovy: buď panuje v ČT zmatek, kdy jedna skupina neví, co dělá druhá, nebo se tam nápady kradou.
Nejen o pořadech, které se tematicky překrývaly, ale také o námětech odmítnutých a po čase natočených někým jiným, kolují v branži historky, tvůrci je však zveřejňovat nechtějí. Jednak se bojí, že by si v ČT zavřeli navždy dveře, jednak vědí, že obrana neexistuje. „Nápad, tedy prostý námět na pár řádek, totiž není podle autorského zákona chráněn,“ potvrzuje právník Petr Pečený, podle nějž se poškození někdy utíkají spíše k žalobě za nekalou soutěž. Těžko se prý prokazuje i autorství, pokud člověk něco napíše sám beze svědků. Zato scénář díla už chráněn je a také smlouvy platí.
Ovšem Slivovi, který na svůj projekt slíbil ČT sehnat i sponzory, se smlouvy nedostalo. Vedoucí tvůrčí skupiny Karel Dvořák mu podepsal a orazítkoval 5. listopadu 1999 potvrzení, v němž za ČT vyjádřil „zájem na pořadu spolupracovat a následně jej odvysílat“. Podle Dvořáka taková formulace nezakládá žádné závazky: „Už si na ten námět ani nevzpomínám, protože se autor dlouho neozýval, pokládám to za mrtvý projekt.“
Fenič tvrdí, že podobná překvapení jako Sliva zažil také. „Dobře třicet ‚mých‘ nápadů natočil někdo jiný: v dokumentu, u obecných témat, která visí ve vzduchu, se to stává. Kdekoho napadne točit o rasismu či o skinech; když jsme chystali portréty osobností Gen, lidé nám posílali své tipy, třeba Martinu Navrátilovou. My ji ve výběru samozřejmě už měli, ale ten pisatel se pak od nás domáhal zaplacení námětu,“ vypráví Fenič. „Jiná věc ovšem je, že uvnitř ČT vázne komunikace i koordinace a že nikdo ani nás, ani pana Slivu na shodné projekty neupozornil,“ uznává.
Kromě dokumentárního „nápadu“ se dá těžko chránit vzájemné opisování rovněž v zábavě: před soud se u nás dostaly jen Carusošou z Primy a novácká Do-re-mi, tedy dva pořady založené na stejném modelu. Jak se bude bránit Sliva? „Zvažoval jsem to, ale bojím se, že z právního hlediska nemám šanci,“ uznává muž, který na soukromou dráhu odešel před dvěma roky z brněnského studia České televize.