Seiffertová se zabývá osudy obyčejných německých obyvatel, z nichž většina byla prohitlerovsky orientovaná, uprostřed závěrečných válečných dní i z odstupu několika desetiletí.
Tři delší povídky vydané souhrnně pod názvem Temná komora byly v roce 2001 nominované na Bookerovu cenu. Autorce bylo v té době pouhých třicet let. Od té doby získala řadu prestižních literárních cen. Její Temná komora teď vychází díky nakladatelství Paseka i v češtině.
"Mimořádná próza vypráví notoricky známé události z diametrálně odlišného úhlu pohledu," napsaly o díle Sunday Times. Titul se dokonce stal knihou roku 2001 podle britského Guardianu. Jeho recenzent tehdy vtipkoval v narážce na tři povídky: "Dobrý příběh uvozuje další dobrý příběh před závěrečným dobrým příběhem." Seiffertová nehodnotí, nepoučuje, jen popisuje všední osudy civilních stoupenců nacismu i deziluzi lidí, kteří se příliš dlouho vezli s davem.
Hrdinou úvodní povídky je lehce tělesně postižený chlapec Helmut, který nemůže být ke své lítosti odveden, aby bojoval po boku svých přátel. Stane se tedy fotografem - a poslední měsíce války nalezne své štěstí ve fotografování trosek Berlína.
Loře z druhého příběhu je dvanáct a poté, co jsou její nacističtí rodiče zajati a odvedeni spojenci, musí se vydat na strastiplnou pouť přes půl země se svými mladšími sourozenci. Zoufalství dětí, jejich hlad a strach jsou příliš krutou daní za chyby, kterých se dopustili jejich rodiče.
Co by tomu řekl dědeček?
Jediný dospělý hlavní hrdina knihy Micha se v devadesátých letech rozhodne sestavit rodokmen svojí rodiny a pídí se díky tomu po tom, co dělal jeho milovaný dědeček za války. Zjistí, že sloužil u Waffen SS. Vojenská elita. Hrdinové první linie. Skončil v ruském zajetí. Co vlastně provedl? A proč Michu zajímá až teď? Otec jeho přítelkyně je Turek. Co by si o tom pomyslel dědeček? Ten hodný dědeček, který chlapci četl, když byl malý, a kreslil mu ptáky a veverky.
Vyrovnat se s vlastní historií není jednoduché - zejména pokud nejde jen o minulost něčeho tak vzdáleného, jako je vlastní národ, ale o historii něčeho tak blízkého, jako je vlastní rodina. "Autorka, která zkoumá zkušenosti obyčejných Němců - potomků nacistů nebo sympatizantů nacismu - o nich ale píše s laskavým, vzácným pochopením a lidskostí," charakterizoval knihu New Yorker.
