Originál vyšel v roce 1995, po téměř dvaceti letech se ho dočkali i čeští čtenáři v překladu Veroniky Volhejnové. Recenze měla kniha v polovině devadesátých let spíš rozpačité, tehdy ještě nebylo v módě psát otevřeně o homosexualitě či sebepoškozování - což jsou témata, která z Cunninghamovy prózy zřetelně vystupují.
V centru románu stojí řecký emigrant Constantine Stassos, který si víc než cokoli přeje být stavitelem domů. Jenomže jeho americký sen se plní jen zpola, staví jakési kadibudky, provizorní neútulná stavení pro jemu podobné přistěhovalce, která jejich nepříliš movitým majitelům dávají pocit, že "vlastní alespoň kousíček Spojených států". Jeho manželkou se stane italská uprchlice, děti jsou však pravými Američany. A rodičům se čím dál víc odcizují.
Sága začíná v roce 1935 a Cunningham ji závěrečnými flashbacky žene až do roku 2035, aby obsáhl celé století. Zatímco dětská léta Constantinových vnuků rodině příliš naděje nedávají, naznačená budoucnost vidí východisko u dětí zplozených nechtěně, natruc a mimo rodovou linii, navíc v rasově smíšeném vztahu, vychovaných transvestitou a dvojicí homosexuálů.
Cunningham mísí neurózy i touhy, je tu sebepoškozování, AIDS, zamlčená vina, rebelie, kleptomanie i drogová závislost, incest, odvržení. V české verzi navíc ságu doplňuje hutný doslov Pavly Horákové, v němž stojí: "Stavitel Constantine navzdory svým snahám budovat jen boří, a místo aby se mu dařilo udržovat hodnotné konstanty, k nimž odkazuje jeho křestní jméno, přihlíží totálnímu rozkladu."
