Původně chtěl Krejčí své psychodrama stvořit pro velká plátna kin as velkou zahraniční hvězdou – jednal s Irene Jacobovou. Postupně ze smělých představ ukrajoval, až nakonec autorský příběh o lásce a pomstě natočil "jen" pro obrazovku a "jen" s méně slavnou americkou herečkou Susan May Prattovou v roli lektorky, která přijíždí do Česka a brzy – často s černým humorem – se nestačí divit.
Uvozovky u slova "jen" jsou namístě, ono to totiž zdaleka nedopadlo špatně. A nejen proto, že nepříliš známé tváře včetně domácích přidávají snímku na věrnosti.
Televizní intimitě vyhovuje také nevšední scénář, na němž se podílel Marek Epstein a který se vyznačuje osvěžující nejednoznačností. A v neposlední řadě v komorní divácké sestavě silněji účinkuje rovněž zvláštní nálada, velice nakažlivá a kupodivu soudržná, přestože se děj přenáší v delším časovém úseku od lehkovážné nevázanosti studentských let až po rezignované přežívání dospělosti na periferii místní, sociální i vztahové.
Titulky? Je načase
Bez tváře není film ani jednoduchý, ani příjemný, ale rozhodně má schopnost se diváka dotknout. Z lásky si nevybírá jen obvyklou romantickou tóninu, nýbrž i soucit, oddanost, povinnost, vinu, zradu a především nekonečnou lidskou marnost. Kdyby nic jiného, v paměti utkví staré hroby pod nánosem bahna a zoufalství postavy skvělého Miroslava Vladyky, jež si dovolila luxus zakázaného citu.
Obsahem i tvarem je zkrátka film Bez tváře dost "světový" i bez hvězd. A navíc přinesl na obrazovku angličtinu s českými titulky. Že je to nezvyk? Už bylo načase.
Hodnocení MF DNES: 70 %
