Právě před pětačtyřiceti lety totiž v mělnickém divadle, které postupně vystřídala Kutná Hora či pražský Karlín, natočili první díl kabaretního cyklu, jehož oblibu dosud nikdo nepřekonal.
Ovšem tenkrát pořad, jejž Vladimír Dvořák budoval pod dojmem zážitku z pařížské Olympie, vypadal ještě jinak. Vzdal se moderátorského rámce, zkusil hlasatelky, a dokud se držel pařížského vzoru – první půlka zpěv, tance, akrobacie, druhá sólo jednoho umělce – rychle zásobárnu domácích veličin vyčerpal. Navíc malou českou revue zastínila nazdobená východoněmecká show Ein Kessel Buntes, takže se zdálo, že Televarieté skončí po pěti letech.
Jenže Dvořák prosadil, že do sledu hudebních a pohybových výstupů začlení slovní humor; až tehdy, vroce 1977, se tedy zrodila druhá, známější verze Televarieté, už s Dvořákem a Jiřinou Bohdalovou, jejich scénkami, politickými narážkami, a sem tam dokonce západními hosty. Do roku 1989 stihla série 63 dílů, po Listopadu ještě jedenáct pokračování; poslední premiéra se vysílala roku 1998, rok poté Dvořák zemřel.
