Položku číslo jedna představuje fotbal Norsko–Česko neboli přímý přenos utkání kvalifikační skupiny o postup na mistrovství světa v roce 2018. Tady pointu nezná opravdu nikdo. Položku číslo dvě zosobňuje film natolik výlučný, že ho v kině vyhledal málokdo, přestože má Pestrobarvec petrklíčový pověst Padesáti odstínů šedi pro filmové labužníky. Fotbal zaručuje dvaadvacet urostlých mužských těl, která, pokud se hráčům uráčí občas popoběhnout, mohou přes obrazovku šířit iluzi živočišného chlapského potu.
Pestrobarvec petrklíčový, vznešeně označovaný za „poctu italským sexploatačním filmům 70. let“, obsahuje sice pouze dvě osamělé dámy, ale zase si spolu bohatě vystačí ve všem včetně smyslné erotiky. Ve zkratce: majitelka zchátralého panství a její služka se věnují sadomasochistickým hrátkám na pána a otroka s občasnou výměnou rolí.
Pravda, když se pornografie schovává za umění, dokáže místo vzrušení přivodit dřímotu – ale totéž se dá očekávat i od fotbalu.
4. března 2015 |
