Jednou z výjimek je renomovaný scenárista Miloš Macourek, autor povídky Skříň, již režíroval Roman Vávra. "Děláme spolu na pohádce Čert ví proč, jenže ta se už roky odkládá, takže jsme si v mezidobí zkusili něco menšího," vykládá Macourek. Pro třicetiminutový formát prý neměl nic "v ruce ani v šuplíku", až si vzpomněl na historku, kterou mu kdysi po válce vyprávěl jeho přítel. "Bylo to o nakladateli a jeho skvělé ženě, která ovšem nebyla žádná velká intelektuálka. Zato jeho sekretářka psala básničky... Byla z toho láska, rozvod, ale pak přišly ke slovu boží mlýny a ukázalo se, že dotyčná ty básničky opsala. Tak mě napadla Skříň, legrácka, do níž pak Roman Vávra vnesl další smysl," chválí Macourek režiséra z mnohem mladší generace.
Režisér pochvalu vrací: "Je mi ctí pracovat s Milošem Macourkem. Sotva jsem mu o projektu povídek řekl, vychrlil na mě snad deset námětů! Vybrali jsme ten humorný a produkčně nenáročný, při natáčení Skříně jsme si aspoň ozkoušeli štáb i většinu herců, s nimiž se chystáme na pohádku," líčí Vávra. "A vždy znovu mě překvapilo, když ten starý bard můj nápad respektoval."
Proč se o filmové povídky autoři nederou? "Ono se to nezdá, ale zabere to skoro tolik času jako celovečerní film," potvrzuje Macourek. Na "nastavování" nápadu kvůli vyšším honorářům nevěří: "Přece člověk sám nejlépe cítí, o jaký čas si ta která látka říká, natahovat ji uměle znamená špatný výsledek - a nikdo snad nechce být špatný?!" diví se zkušený scenárista.
Ať už autoři nechtějí být špatní nebo chudí, výsledkem projektu filmových povídek je jen pár svěžích "kousků" z FAMU, nedávný thriller Jistota a teď dvě nové půlhodinky. Co dál? "Na stole mám ještě šest až osm scénářů, ale čekám na lepší," shrnuje Borovan.