Škola končí, odzvonilo i komunálním, raně kapitalistickým seriálům Duch český a To jsem z toho jelen, diváci ovšem mají povinné "opáčko" před sebou. Těšit se mohou snad jedině tvůrci, protože z repríz jim odkapávají provozovací honoráře. A letos jako by začaly televize s prázdninovým provozem ještě dřív: není čeho se chytit, ke slovu už přicházejí témata, která by v plné sezoně uspěla snad jenom jako náhradní vycpávka v případě generální televizní stávky.
ČT vytahuje z archivu do atraktivních hodin hudebně zábavné pořady typu Od folkloru k rokenrolu, které byly pouhými účelovými sestřihy už v dobách své premiéry, zatímco zajímavý dokument BBC Tvorové X "rozstrkává" po různých dnech a nenápadných časech, jako by chtěla z diváků vychovávat stopaře. Na Nově v pekelném Kotli se už nepíská a neuráží, nýbrž dojatě tleská trenérovi našich zlatých hokejistů. Jindy ohnivý Vladimír Železný se přeškolil na ochránce spisovné češtiny a slibuje dokonce dárky těm, kdo mu s prominutím "prásknou" chybujícího moderátora. A v seznamovacím nováckém Rande pod lepkavou sladkostí zmrzlinových symbolů zasvítila jen něžná hláška dívky toužící po slávě, "aby byla napsaná v novinách". Proč jí to tedy nesplnit.
Výprodej dospěl tak daleko, že úvodním námětem hudebního bloku na sobotní ČT 2 se směli stát dokonce kritikové - a v hlavním večerním čase! Takovou poctu nemůže umenšit ani fakt, že první díly příslušného cyklu Povídání o opeře měly sledovanost 0,7 procenta, tedy něco přes padesát tisíc lidí. Je paradoxem, že většina umělců vystupujících v pořadu tuto izolaci ještě bezděčně podpořila: v zajetí své soukromé války totiž vůbec nepřipustili možnost, že se kritiky nepíší proti nim, kvůli nim a už vůbec ne pro ně, nýbrž pro ty, kteří "u toho" nebyli.
Což bude asi případ celého hudebního večera. Většina diváků "u něj" zřejmě nebyla, přestože v rámci reportáže o Svátku hudby tu pronikly do zdejšího hájemství "vyššího" umění i prostonárodní popěvky skupiny Šlapeto nebo nevšední studentský dokument Iva Macharáčka Divadlo na Černé louce, v úvodu trochu sebevzhlíživý, ale působivý ve svědectví o Ostravě, "umírajícím městě s bolavou duší". Nicméně peoplemetry nejspíš sbíraly body jinde, u Zlaté mříže na Nově, kde estrádní legrace o jídle začínala "hovadem" a "podělanou hospodou U grobiána" a končila pospolitou Bramborovou plackou se škvarkama.
Nicméně vlna letní smířlivosti z nouze velí najít na dlani chlup a útlocitný vztah ke kytičkám u masového vraha. Dobrá tedy: při sledování Zlaté mříže se hezky plenily ledničky. A co víc než chuť k jídlu taky od televize můžeme chtít?
25. června 2001 9:53
