Nic proti svátečním dotekům harmonie, ale právě s nimi by se mělo šetřit, aby se obrazovka nestala výrobní linkou na zadumané chvilky. Česká televize za jediný den stihla Hledání ztraceného času, Úsměvy, Cestu víry, Sváteční slovo. V týdnu pak Poutní místa, Počesku, Adventní koncerty, Letopísně. V minulosti se kochala krajem z rozhleden, do budoucna chystá výlety ke stromům či pražským věžím...
Bývá to příjemné, najde-li se vypravěč tak blízký jako Josef Somr v Poutních místech. Jenže když se vlastivědně přemýšlivé cykly sekají od kusu jako cvičky, splynou v nekonečné pásmo a svátečnost se z nich vytrácí.
Navíc, televize není chrám - a rozjímat má každý sám. Může být ovšem ještě hůře, pokud se kroužení od duše k duši ujmou pořady jako Prásk! Vidět hvězdičky Novy, ty celoroční tváře večírků, na nyvých procházkách Vyšehradem, to vážně rozteskní.
Svátky budou i pohádkové, jak předeslalo sobotní vydání Úsměvů. Mimo jiné dokládalo, jak často se v českých pohádkách padá do vody, a včera v dokumentu o chystané novince Čert ví proč následoval důkaz, že tahle mokrá tradice trvá dál. Film o filmu sice nepatří k typu podívané, kvůli níž divák nemůže dospat, ale tady se Jakub Sommer docela vytáhl.
Nebyla to obvyklá oslavně uctivá reportáž, kterak točí starší kolega Roman Vávra, nýbrž vynalézavá miniatura, která si pohrála se střihem scén z pohádky do výpovědí tvůrců, takže ty dostaly jiný, zábavný význam. Když se chce, není malých filmů.
Naopak obří vyhlášení vítězů ankety Sportovci roku působilo strnule jako přehlídka pacientů po očkování proti tetanu. Kdo mohl vymyslet tak sešle kostrbaté veselí, jaké měl zařídit sportovní slovník o metách a věčných startech v promluvách herců a zpěváků? Odpověď přinesly titulky: král zábavy na Nově Jiří Adamec.
Pak ovšem musel být zapůjčen na Kavčí hory s tajným posláním coby pátá kolona, aby konkurenční ČT rozložil a na poli estrád znemožnil ještě víc, než to činí ona sama.
V téže chvíli na ČT 2 Luba Skořepová v záznamu divadla jednoho herce Mydlibaba sama zařídila smršť, hostinu, ba mši vtipu i moudrosti. Když už rozjímat o lidské samotě, pak s textem Pana dramatika a s Paní herečkou. Od toho je tu televize.
