Autorkou je novozélandská spisovatelka Heather Morrisová, která se Sokolovem, původním jménem Ludwigem Eisenbergem, promlouvala téměř tři roky v kuse. Odvyprávěl jí své vzpomínky na koncentrační tábor, první setkání s životní láskou Gitou a zavzpomínal na poválečný útěk z Československa až do Austrálie.
„Jo, ti se zeleným jsou nejhorší. Jsou to zločinci, vrazi, násilníci a takoví. Jsou to dobří dozorci, protože jsou to špatní lidé. Jiní jsou tady proto, že mají protiněmecké politické názory. Ti mají červený trojúhelník. Pak jsou ještě černé trojúhelníky, těch ale moc neuvidíš, jsou líní a dlouho nevydrží. A pak jsou tady takoví jako ty,“ promlouvají dva zadržení ruští vojáci v úvodu knihy k Lalemu, aby mu vysvětlili, jak se má orientovat mezi ostatními vězni. Brzy to však pochopí sám.
A co víc, díky pozici tatéra se naučí v celém systému nacházet kličky, aby mohl pomáhat ostatním – shánět potřebné léky a jídlo. Samozřejmě to však znamená i vycházet zadobře s důstojníky SS, což někteří zahraniční čtenáři a recenzenti Sokolovovi nemohou, i s vědomím jeho úmyslu, odpustit. Vyčítají mu, že byl v Osvětimi v kontaktu se Stefanem Baretzkým, který byl po válce za své působení v SS odsouzen k doživotnímu vězení.
Vyvážit dobro a zlo
Morální dilema, které po vydání knihy v zahraničí otevřela média, je v knize všudypřítomné, nicméně zůstává nevyřčené. Morrisová se jakéhokoliv vynášení soudů jako autorka vzdává, jako zpovídající však v rozhovoru pro BBC přiznala, že Sokolovovi pokládala i nepříjemné otázky směřující k problému kolaborace.
Absenci viny přeživšího, která se objevuje ve válečných knihách i filmech s židovskou tematikou, však Morrisová čtenáři kompenzuje viditelnou snahou vyvážit v románu dobro a zlo. Ačkoliv to v kontextu knihy, která má v názvu Osvětim, může působit trochu absurdně.
Otázkou je, jestli to autorka činila proto, aby se kniha stala pro čtenáře stravitelnější, nebo to tak jednoduše Sokolov chtěl. Odpovědět už na tuto otázku už bohužel nemůže. Zemřel v roce 2006. Knihu vydává BizBooks a přeložil ji Vladimír Fuksa.
