Slovo kluci neboli "bojs" má tahle kapela v názvu už od roku 1988, kdy odehrála první koncert v tělocvičně TJ Spartak. Svěží reflex dospívání a hravost si zpívající bubeník Milan Cais, baskytarista Mardoša a spol. ponechali i na výtečných nadžánrových albech Futuretro nebo Biorytmy. Koncepční desku Nanoalbum si pak vymysleli jako rockovou a poněkud překombinovanou "tata – operu", jež nejlépe vyzněla na koncertním DVD Nanotour.
Nyní Tata Bojs a jejich generace pomalu přebírá odpovědnost za sebe i za druhé. A deska Kluci kde ste? tyto posuny odráží. Ve výtečné baladě Nedám si… díky se kluk vzdává své pohodlnosti i (zlo)zvyků výměnou za soužití s partnerkou.
I ve věku informačních technologií dává přednost citům, když zpívá "nechci už nic dalšího vědět, chci jen vedle tebe sedět" (Informační). A vítá na svět děti včetně těch, které teprve přijdou, v kouzelné písni Vítací, stává se oporou malé dceři ve zvukově barvité skladbě Hlídací. Klukovství zkrátka prchá, jak naznačuje skladba Skovka, z jejíhož textu je vyjmut název alba.
Není malých rokenrolí
Svůj humor i nadhled si kapela ponechala ve výtečné skladbě Pěšáci, jež popisuje roli Tata Bojs v českém hudebním prostředí: "Jsme pěšáci rock’n’rollu, po žebříčkách lezeme spíš dolů, tvrdíme, že neúspěch nás nebolí."
Všestranně ironický hit, vyzdobený odkazy na Clash nebo Davida Bowieho, korunuje geniální refrénový slogan "není malých rokenrolí". A kapelový smysl pro kuriozity svědčí v korejštině zpívané skladbě Kudu Aditsuh.
A pak je zde tíživý pocit odpovědnosti za svět a obava o něj, který skupina promítla do příliš popisné skladby Eko Echo. Nelze ani na vteřinu pochybovat o upřímnosti Tata Bojs v textu "zlobí se na nás naše planeta", ale ekologické téma vyjadřuje lépe píseň Chudáci. Je nápaditější: vodáci budou vlastně chudáci, až se hladiny oteplených moří zvednou a řeky potečou nazpátek proti svému proudu.
Raději intimněji
Lépe než zhudebněné globální starosti působí intimnější skladby. Ale vcelku, i s tím, o čem písně vypovídají, je deska Kluci kde ste? mnohem propojenějším celkem než vyprojektované Nanoalbum.
Nakonec i skutečnost, že spolupráci s kapelou ukončila Klára Nemravová, která s "Tatáči" natočila tři desky a odzpívala 238 koncertů, vyznívá na tomto albu logicky. Kluci kde ste? je melancholická pozdně klukovská deska, jakkoli si kytary Vladimíra Bára a Dušana Neuwertha dokážou i rockově přišlápnout.
Deska je písničkářsky vyzrálá a nedává tolik najevo stylovou měňavost Tata Bojs. Všechny zvuky včetně heligonu ve skladbě Hlídací nebo zpěvu hostující skupiny Ženy jsou přirozeně srostlé s písněmi. Zvláště klávesy Jiřího Hradila rozvíjejí melancholičnost alba, hudba se často rozprostírá ve zvukové obraznosti, již umějí docílit například francouzští Air.
Jen ta melancholie, vážnost či jakási tíha přimrazila v řadě písní spontaneitu, přitlumila jiskru. Zasmušilí Tata Bojs, ponoření až příliš do svých obav a starostí, jako by v těch momentech něco ztráceli. Nic naplat, hravost a hlavně nadhled dávají téhle desce nejvíc svěžesti.
