Svérázné projevy náklonnosti svému synovi oplácí v podobném duchu: „Quentin se mi líbí i jako herec, ale je to těžké, když jeho postavu pokaždé zabijí. Jinak mi násilí ve filmech vůbec nevadí, ale přece jen je to něco jiného, když vám vraždí syna…“
Příštího filmaře přivedla na svět, když jí bylo šestnáct, a od dětství ho s sebou vodila do kina – i na filmy, mírně řečeno, pro mládež nevhodné. „Někdy mi to lidé vyčítají, ale snad mě omlouvá, že jsem byla tak mladá,“ dodává. Se synem prý představovali typickou rodinu náruživých televizních závisláků a tahle posedlost jim oběma zůstala. „Nemusím mu říkat, aby nezpychl, i když ten příval slávy znamenal pro Quentina obrovskou zkoušku – u většiny režisérů znají lidé jen jméno, kdežto synova tvář je stejně známá jako u mnoha hereckých hvězd. Ale nezměnil se, zůstává spíš samotářem a pořád se ze všeho nejraději divá na filmy.“
Tarantino má domácí kino s obrovskou sbírkou filmů na klasickém formátu, na jejichž promítání zve matku a blízké přátele. „Oba máme hodně široký vkus, milujeme i béčkové filmy, ale naším nejoblíbenějším je western Rio Bravo,“ líčí nadšeně režisérova maminka. Letos už po páté se v texaském Austinu koná desetidenní festival nazvaný QT, jehož program tvoří nikoli Tarantinovy filmy vlastní – tolik jich prý ještě nenatočil -, ale ty z jeho soukromé sbírky. V neděli se tu dokonce promítá pro děti, ovšem jenom snímky pro ně vhodné.
Nicméně maminka letošní ročník QT asi nestihne: do Česka přijela nedávno za svým kamarádem, který tu točil horor Blade II, a rozhodla se tu zůstat ve své nové profesi filmové producentky. Na několika projektech už pracuje se zdejší společností nezávislých Prague Indies. „Quentin ovšem ještě neví, že chci žít tady, nemám odvahu mu to říci, naštěstí neumí česky, takže se to nedoví ani z našeho rozhovoru.“ Nemá sice strach, že by zuřil: „Ale děti mají své maminky rády na dosah. A já chci zůstat mámou.“
Ani v profesi filmové produkce, kde chce uplatnit své předchozí manažerské zkušenosti, nehodlá se synem spolupracovat. „Nechci pracovat v jeho stínu, ještě by mi dával příkazy, protože je slavnější,“ směje se. Ale vzápětí ujišťuje, že coby režisér je Tarantino příjemný, nabitý náladou a energií, lidé s ním rádi pracují a vracejí se k němu. „Byla jsem často při jeho natáčení a nepřistihla jsem ho při žádné chybě,“ směje se.
Než odjela, pracoval Quentin Tarantino na několika látkách, které ovšem odsunula hrozba herecké stávky, na snímku s Umou Thurmanovou Zabijte Billa a na příběhu z druhé světové války. Netroufá si odhadnout, zda by ho přiměla k natáčení v tuzemsku. „Bydlí v Hollywoodu, byt má i v New Yorku, nicméně do Evropy jezdí rád, dobře se mu tady píše. Uvidíme,“ krčí rameny matka, která se slavným synem nesdílí jen diváckou posedlost filmy. Oba nemají nic proti násilí na plátně – vyznávají prý americkou ústavu a zejména první dodatek k ní: „Každý má právo vyjádřit svůj názor.“ Oba chodí k volbám, i k těm posledním prezidentským: „Já volila demokraty.“ A její syn? „Vy si snad myslíte, že by Quentin volil republikány?“ rozesměje se na celé kolo.
Příštího filmaře přivedla na svět, když jí bylo šestnáct, a od dětství ho s sebou vodila do kina – i na filmy, mírně řečeno, pro mládež nevhodné. „Někdy mi to lidé vyčítají, ale snad mě omlouvá, že jsem byla tak mladá,“ dodává. Se synem prý představovali typickou rodinu náruživých televizních závisláků a tahle posedlost jim oběma zůstala. „Nemusím mu říkat, aby nezpychl, i když ten příval slávy znamenal pro Quentina obrovskou zkoušku – u většiny režisérů znají lidé jen jméno, kdežto synova tvář je stejně známá jako u mnoha hereckých hvězd. Ale nezměnil se, zůstává spíš samotářem a pořád se ze všeho nejraději divá na filmy.“
Tarantino má domácí kino s obrovskou sbírkou filmů na klasickém formátu, na jejichž promítání zve matku a blízké přátele. „Oba máme hodně široký vkus, milujeme i béčkové filmy, ale naším nejoblíbenějším je western Rio Bravo,“ líčí nadšeně režisérova maminka. Letos už po páté se v texaském Austinu koná desetidenní festival nazvaný QT, jehož program tvoří nikoli Tarantinovy filmy vlastní – tolik jich prý ještě nenatočil -, ale ty z jeho soukromé sbírky. V neděli se tu dokonce promítá pro děti, ovšem jenom snímky pro ně vhodné.
Nicméně maminka letošní ročník QT asi nestihne: do Česka přijela nedávno za svým kamarádem, který tu točil horor Blade II, a rozhodla se tu zůstat ve své nové profesi filmové producentky. Na několika projektech už pracuje se zdejší společností nezávislých Prague Indies. „Quentin ovšem ještě neví, že chci žít tady, nemám odvahu mu to říci, naštěstí neumí česky, takže se to nedoví ani z našeho rozhovoru.“ Nemá sice strach, že by zuřil: „Ale děti mají své maminky rády na dosah. A já chci zůstat mámou.“
Ani v profesi filmové produkce, kde chce uplatnit své předchozí manažerské zkušenosti, nehodlá se synem spolupracovat. „Nechci pracovat v jeho stínu, ještě by mi dával příkazy, protože je slavnější,“ směje se. Ale vzápětí ujišťuje, že coby režisér je Tarantino příjemný, nabitý náladou a energií, lidé s ním rádi pracují a vracejí se k němu. „Byla jsem často při jeho natáčení a nepřistihla jsem ho při žádné chybě,“ směje se.
Než odjela, pracoval Quentin Tarantino na několika látkách, které ovšem odsunula hrozba herecké stávky, na snímku s Umou Thurmanovou Zabijte Billa a na příběhu z druhé světové války. Netroufá si odhadnout, zda by ho přiměla k natáčení v tuzemsku. „Bydlí v Hollywoodu, byt má i v New Yorku, nicméně do Evropy jezdí rád, dobře se mu tady píše. Uvidíme,“ krčí rameny matka, která se slavným synem nesdílí jen diváckou posedlost filmy. Oba nemají nic proti násilí na plátně – vyznávají prý americkou ústavu a zejména první dodatek k ní: „Každý má právo vyjádřit svůj názor.“ Oba chodí k volbám, i k těm posledním prezidentským: „Já volila demokraty.“ A její syn? „Vy si snad myslíte, že by Quentin volil republikány?“ rozesměje se na celé kolo.
