Producent prý jako ctitel amerických muzikálů 80. let v čele s Hříšným tancem chtěl natočit taneční film "stejně silný, ale typicky britský". Jeho tým však nesvedl ani jedno: slaboučký StreetDance 3D doslovně, jen v opačném gardu opisuje americký Let’s Dance.
Tam tanečník z ulice potkal baletku, tady naopak vyznavačka hip hopu najde novou lásku ve studentovi baletu. Jinak se opět oba taneční světy, techniky a vášně, po úvodní nevraživosti sblíží a vzájemně obohatí; jako vždy je čeká nácvik, soutěž, potlesk, polibek, tečka. A nuda.
Britského na snímku není zhola nic, kromě aristokratické noblesy Charlotte Ramplingové v roli učitelky. I ostrovní, ale vlastně jakýkoli humor jej minul obloukem, a kdyby přece jen vyklíčil, udusí jej v zárodku úděsný český dabing střižený podle teenagerovských seriálů.
Deset procent zachrání hudba, byť časem monotónní, dalších deset pak choreografie závěrečné scény a tanečních "soubojů"– po zbytek času se opakuje. Proč film vznikl ve 3D, zůstává jedinou záhadou jinak naprosto předvídatelné historky; prostorový efekt tu nezabírá.
Posledních deset procent si film připisuje za ojedinělou užitečnou radu statných hiphoperů průsvitným balerínám, že na pořádný tanec se člověk musí pořádně najíst.
HODNOCENÍ MF DNES 30%
