Takové malé záhady

Některé televizní záhady jsou neodbytné. Člověk se upne na nesmyslnou maličkost, marně ji zahání a nedá mu usnout - a široko daleko žádný ředitel, kterému by se dalo zavolat. Třeba v Banánových rybičkách na ČT 1 hostovala dvojice Martincová-Sypal. Tahle dvojka je známá snad jen ze Soukupovy lidové komediální trilogie Byl jednou jeden polda, jejíž televizní vysílání platila Nova, případně se vybaví těm pár tisícům lidí, kteří se odvážili do kina na novou legraci téhož týmu Jak ukrást Dagmaru, opět vyrobenou s pomocí Novy.

Protože oba herci zde vyprávěli právě veselé historky z natáčení, například v thajském erotickém baru, lze pořad chápat jako velkorysé gesto: čert vzal konkurenční boj, nejsme jako oni, jen si k nám přijďte, kolegové, udělat trochu reklamy. Či snad jde o výměnný obchod kus za kus? Pak se lze těšit na důstojné umělce, kteří budou příště na oplátku například v Peříčku líčit, kterak v ČT natáčeli Chvilku poezie.

Nebo Předčasná úmrtí. Nic proti solidnímu řemeslu, jež tento cyklus přináší a v němž ani profil Evy Olmerové nebyl výjimkou. Ale proč právě její portrét vytvářet znovu, když bude nutně poměřován s dokumentem Drahomíry Vihanové Proměny přítelkyně Evy - s výpovědí tak šokující a zdrcující, osobní i osobitou, že její obrazy ostře vystupují v paměti i po dvanácti letech. Každý další (i sebelepší) pokus se vedle ní bude jevit jako dodatečný objektivizující soubor jednotlivých svědectví.

Znovuvzkříšená TV 3 slibovala film o filmu Pán prstenů, současném hitu kin. Fanouškové určitě nemohli dospat zvědavostí, střádalové zase počítali, kolik ušetří za vstupenku, pokud jim reportáž ze zákulisí snímku postačí. Leč ti i oni ostrouhali - hrál se sice film o filmu, jenže o docela jiném, o teenagerovské komedii sexuální výuky Prci, prci, prcičky 2. Tomu říkám rozdíl: místo fantaskní velkopodívané ze světa elfů a černých jezdců se pár mladíků svěřovalo, jak si tu levnou bžundu báječně užili.

S naprostým zázrakem hraničí fakt, že se v sobotním večeru drží Zeměkoule, snad jediná zábava, která si vystačí bez zlatých ptáčků zpěváčků i stříbřitých tanečnic, naopak nabírá stále mrazivější tón satiry. Tentokrát tu občané Kábulu nadšeně vítali návrat talibanského zakázkového seriálu 30 případů Usámy bin Zemana, český herec prodával Moskvanům svůj podpis za jeden rubl a v nemocnici se léčili ze šoku prý málo rozesmátí, proto režisérem zbičovaní komparzisté jistého největšího televizního Silvestra.

Otázky se váží i ke včerejšímu televiznímu filmu Samota. Díky za syrové drama o silných vášních, ale proč skvělým hercům nazout zablácené holinky a přitom jim nutit do úst šroubované knižní projevy či spojení jako „tuctový posera“? Proč tolik obrazové hry s osudovostí pustého lomu, když ji pak bezděčně parodují mezititulky po vzoru němých filmů „sedm měsíců bojoval v nemocnici o holý život“?

Odpovědět se dá asi nejlépe v duchu týdne, slovníkem sportovních komentářů z krasobruslařského klání: Všichni dobře začali, udělali veliký pokrok, bojovali jako lvi - nu, a vyhrát mohou v příští sezoně.

,