Výstava, kterou Rick Poynor připravil, bude v Brně trvat až do 24. října.

Výstava, kterou Rick Poynor připravil, bude v Brně trvat až do 24. října. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Tak výraznou radost z erotiky nikde jinde nenajdete, ozývá se z Brna

Rick Poynor, jeden z nejlepších odborníků na grafický design, přichystal pro letošní Bienále Brno výstavu nazvanou Cosi tísnivého: Surrealismus a grafický design. Ta dnes, společně s dalšími bienálovými akcemi, začíná v Moravské galerii.

Charizmatický kurátor surrealismus miluje. I když připouští, že na první pohled se může nevědomý, automatický a snový přístup surrealistů s logickým řádem a klientskými zakázkami v grafickém designu odpuzovat.

"Moje výstava je celá postavená na zkoumání toho, jak se tyto dva přístupy mohou potkat. V historii grafického designu je řada děl, která se úspěšně zpěčovala řádu či systému. Grafický design se stal služebníkem k ovládání lidské mysli. Existují pravidla, která nám říkají, co si máme myslet a jak máme tvořit, a velká část grafiků se tomu podřizuje. V Pražákově paláci vystavuji právě ta díla, která jaksi neposlouchají pravidla, fungují po svém, nesvázaně," zve na výstavu.

Rick Poynor

Britský spisovatel, editor a kurátor je zakládajícím redaktorem časopisu Eye. Napsal čtrnáct knih o designu a vizuální kultuře. Před jedenácti lety spoluorganizoval podpisovou akci k manifestu First Things First 2000, který předjímal vzrůstající potřebu odpovědnosti v designu a byl přeložen do mnoha jazyků. Stál u zrodu Design Observeru, který se záhy stal prestižním mezinárodním blogem pro designérskou diskusi. Je kurátorem stěžejní výstavy Communicate: Independent British Graphic Design since the Sixties v Barbican Art Gallery v Londýně. Přednášel na Royal College of Art v Londýně.

A vyvrací ještě jeden mýtus – tedy fakt, že surrealismus připisujeme spíš historii než současnosti. "Výstava Cosi tísnivého zahrnuje osmdesát let vývoje grafického designu," připomíná Poynor. "Nejstarší je surrealistický časopis z roku 1924. V sekci Zrození zázračna máme tisky z dvacátých a třicátých let, Toyen, Štyrského, Nezvalovy knihy. Významná sekce je věnována padesátým a šedesátým letům, třeba filmové plakáty ze šedesátých let jsou nádherně surrealistické. A i dnes je možné najít díla inspirovaná surrealismem," dodává.

Poprvé tu byl před deseti lety

Některá díla pocházejí z jeho soukromé surrealistické sbírky, jiná objednávali lidé z přípravného týmu bienále na internetových aukcích či sháněli v antikvariátech. A na výstavě jsou skutečné skvosty – plakáty na Felliniho film Julietta a duchové a Hitchcockovy snímky či Bretonova Surrealistická revue s předmluvou Paula Éluarda.

Britský spisovatel, editor a kurátor Rick PoynorNa takový exponát se člověk až bojí sáhnout, Poynor ho však bere do ruky a listuje jím. "Myšlenky, o kterých ve dvacátých letech psali, jsou převratné. Ale podívejte, grafika magazínu je velmi konzervativní, vypadá jako úplně obyčejný knižní román," usmívá se designér. A jak se vlastně britský editor, publicista a grafik dostane k zájmu o český surrealismus? "Poprvé jsem přijel do Česka před deseti lety, v té době byla v Praze výstava Toyen, klíčové postavy českého surrealismu. Ta mě uhranula. Do té doby jsem viděl jen reprodukce v knihách. Stát tváří v tvář originálům bylo něco úžasného. Kromě pláten jsem viděl její grafiky, ilustrace i knihy, které graficky vytvořila," vzpomíná.

Pak se do Česka ještě několikrát vrátil a pátral po české surrealistické fotografii i kresbě. Začal nakupovat knihy i díla a tvořil sbírku. "Surrealismem jsem se zabýval už mnoho let předtím, a najednou jsem objevil něco, co je stejně dobré, nebo snad ještě lepší než třeba vrcholný francouzský surrealismus," vypráví Poynor.

České plakáty se zahraničním vyrovnají

Dokáže to i letošní bienále v Brně

Surrealismus, jenž vznikal u nás, je podle něj v mnohém srovnatelný s tím francouzským. Nad otázkou, jaká jsou jeho hlavní specifika, se potutelně usměje. "Zaujala mě oslava erotična v českém surrealismu. Tak výraznou radost z erotiky nikde jinde nenajdete. V tom je český duch výrazně svobodomyslný, mnohem méně spoutaný než duch ostatních národů. Štyrský nebo Toyen byli mistry erotické koláže," tvrdí.

Nezávislý americký důchodce

Jeho sbírka však obsahuje i britský či americký design. A právě v tom současném americkém nachází Poynor i odpověď na otázku po nynějším postavení surrealistů mezi grafickými designéry. Mohou si současní designéři bez ohledu na klienta či zadavatele dovolit tvořit surrealisticky? "To je klíčové. V poslední části výstavy nazvané Osvobozená písmena je představena tvorba Edwarda Felly. Je mu víc než sedmdesát, je v důchodu, není závislý na komerční praxi, byl výrazným pedagogem," říká Poynor.

Britský spisovatel, editor a kurátor Rick Poynor

Právě Američan Fella tvoří podle něj něco výsostně surrealistického. Vytvořil totiž i malé plakáty, z nichž mnohé jsou upoutávkami na jeho vlastní přednášky pro studenty. "To je jeho způsob zkoumání možností písma. Tak jako André Breton prosazoval automatické psaní v básnictví, Fella má za sebou řadu experimentů s tvorbou automatického písma a automatického designu. Otevírá stavidla nevědomí a vylévá ven vše, co v něm uvázlo. Myslím, že kdyby se Fella setkal s Bretonem nebo Štyrským, rozuměli by si," uzavírá Poynor.