Mladý Richard se v levném hotelu v Bangkoku seznámí s francouzským párem, Etiennem a Francoise. Ve stejném hotelu se setkává s pomateným, drogami poznamenaným Daffym, který vypráví Richardovi nepravděpodobný příběh o tajném ostrově, Ráji na zemi s nádhernou pláží neposkvrněnou nájezdy turistů. Druhý den nachází Richard na dveřích připíchnutý cár papíru, kde je Daffym ručně namalovaná mapa ostrova. To rozhodne a Richard se s oběma Francouzi vydává na cestu.
PLÁŽ | |
režie | Danny Boyle |
scénář | John Hodge |
kamera | Darius Khondji |
hrají | Leonardo DiCaprio Tilda Swintonová Virginie Ledoyenová Robert Carlyle Guillaume Canet |
PLÁŽ - premiéry | |
kina | 30. 3. 2000 |
videopůjčovny | 11/2000 |
Příběh filmu Pláž bývá často srovnáván s filmem Pán much. "Chtěli jsme se od tohoto filmu odlišit". Alexův román je krásným podobenstvím moderního života. Ukazuje, že příroda není něco, co můžeme jen tak uchopit a přetvořit k obrazu svému." Film určitě není o primitivismu. Obyvatelé ostrova vytvořili velmi kultivovaný a vyvinutý svět. Násilí nepřichází skrze nějaký primární pud, ale je způsobeno sofistikovanými podněty, které nás obklopují nejen v tropickém pralese", dodává k filmu jeho režisér.
Pláž předstírá emoce
(recenze Mirky Spáčilové)
Jako by hrdinové filmové Pláže vystoupili ze seriálu Mladí a neklidní: jsou krásní, zdraví, silní, bezstarostní a na cesty, kde vystačí s pár dolary a s rezervním tričkem, je žene touha objevit cosi nového, vzrušujícího, nepoznaného. "Prostě všechno hodíte za hlavu," říká vypravěč a hrdina příběhu Richard v podání malounko zdrsnělého Leonarda DiCapria. Jenže poté, co okusí hadí krve, v obskurním thajském hotýlku, plném podobně rozdychtěných turistů, zhnusen zjistí, že "stejný nápad mají všichni".
A teprve skvělý Robert Carlyle v roličce výstižného štamgasta drogových klubů, blouznivého věrozvěsta mu ukáže nový cíl: jakousi utajenou rajskou pláž pro hrstku vyvolených. Srovnávat knižní hit Alexe Garlanda s jeho filmovým přepisem je možné, ale příliš smyslu to nemá - divák Pláže pravděpodobně nepůjde ani tak na Garlanda jako spíše na Boylea, režiséra kultovního Trainspottingu; pro dívky bude zřejmě hlavním doporučením herecký idol z Titaniku. Když po dobrodružné cestě s poněkud mdlým francouzským párem Richard dorazí do oné skryté laguny, je přijat do místní komunity a při tetování v odlescích ohně vypne vypracovaný ramenní sval, fanynky "božského Lea" se asi vskutku rozechvějí blahem; při scéně nočního sexu v moři zalitém světélkujícím planktonem zase zalknou žárlivostí.
DiCaprio sice v Richardově postavě dává vytušit cosi pokřiveného za fasádou vychloubačného andílka, avšak stále hraje víc na strunu svého sex-appealu než prožitku. Ovšem částečně je bez viny, neboť scénář mu předepisuje jednak literární výlevy typu "Věnuji se jedinému poslání, hledání rozkoše" či "Domov je místo, o němž se neuvažuje", a na druhé straně noční můry kombinované symbolikou bojových počítačových her. Ona celá Pláž je postavena na módním, chladném prototypu hry na hru, tak trochu virtuálně umělém půdorysu, kde i dokumentární nádhera krajiny působí nakonec stejně neskutečně jako prolitá krev či domorodci s obdobou ruské rulety - stejně jako ta zlatá mládež a její činy. Přijeli, odjeli; cokoli se stalo, zůstane fotkou z prázdnin v zaprášeném albu.
Pláž, ač zručná i vděčně fotogenická, je ryze modelovou podívanou. Je založená na uzavřené skupině "kolektivního hrdiny" a skutečnost, že se tu nic moc neděje, musí vykoupit stejně modelovou zvyklostí, podle níž z vůle autorů každá izolovaná komunita zahnívá a rozpadá se zevnitř - ať už se tísní v bojové ponorce, nebo se slastně sluní na hebkém písku. Daná struktura pak může část diváků svádět k rychlému, leč vcelku pochopitelnému soudu: "Proč se mám strachovat o nezralé fracky, povaleče z nudy a pěstitele konopí, co si zahrávají s žraloky a kvůli své nerušené rozkoši nechají umírat kamaráda?"
V téhle generační zprávě totiž novodobí "hippies" sice zpívají tryznu o svobodě, jenže pro ně znamená jen slovo; a možná ještě bezbřehost požitku. Na rozdíl od autentických hrdinů Trainspottingu tihle působí jako figuríny v odosobněné hře určované rafinovaností, ne logikou. Několik jedinečností v paměti utkví: například Richardova reakce na žerty Francouzů "Není divu, že ty vaše ev ropský komedie tolik frčí" nebo štvanice v lánu konopí, "hecířský" skok do vodopádů coby propustka do střeženého ráje, bizarní seznamy nákupů při řídkých výpravách do zavrhované civilizace - a především silná, vtíravá, do spánků bušící hudba. Sálá z ní pot, omamná vůně džungle, strach i pokušení, veškeré podprahové lidské emoce, které film jinak předstírá.
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Fotografie z amerického filmu Pláž. |
Obal videokazety s americkým filmem Pláž. |