Společně se stejnojmennou kapelou vydala Ta Jana z Velké Ohrady (vlastním jménem Jana Husáková) již třetí album na značce Black Point. Jmenuje se Pod prahem.
Janiny písně bývají často označovány za šansony, ona sama tomuto zařazení nahrála, když od začátku razila jako svůj hudební styl nový termín "nový emocjonální šansón".
Na rozdíl od jiných šansoniérů, kteří si mnohdy celý život vystačí s jednou hudební podobou, kterou pouze jemně variují, se ovšem na albu Pod prahem Ta Jana z Velké Ohrady posunula oproti předchozím albům o notný kus kupředu.
Pro kapelu byl vždycky typický rozbřinkaný tingltanglový klavír a šramlovitá rytmika jednoduchých bicích a kontrabasu. Tento sound slyšíme jen v menšině nových písní.
Příchod nového člena, pianisty, ale hlavně fagotisty Davida Bidla, umožnil kapele pustit se místy až do – v poměrech české scény – experimentálních vod. Zvláště skladby s fagotem připomínají neobvyklou instrumentací spíše písňovou tvorbu soudobých skladatelů vážné hudby.
Zajímavý je ovšem kontrast hudební složky s typickým "pavlačovým" projevem zpěvačky a s jejími texty, které se často nehledanými slovy (aniž by jim ovšem scházelo poetično) doslova rýpou zejména v partnerských vztazích.
Přesto není třeba při poslechu alba Pod prahem podléhat depresi. Ta Jana sice sůl z ran nevymývá, naopak ji i ve zdánlivě už kritických chvílích přisypává. Dělá to ale s tak cynickým gustem, že posluchač pro samou fascinaci na bolest zapomene.
Ta Jana z Velké Ohrady - Pod prahem
Black Point Music
Hodnocení iDNES: 
