Podvodníci se světácky nazývají „reconstructed reality“, čímž slibují žánr filmové rekonstrukce skutečných případů, které prý „otřásly Českem“ a jež vyšetřuje stálá dvojice soukromých detektivů.
Méně vzletně řečeno však přinášejí jen špatně napsanou, mechanicky nasnímanou a strašlivě zahranou publicistiku bulvárně skandálního typu, obohacenou o barrandovskou erbovní značkou prvoplánové lechtivosti.
Jedna kauza se týkala erotických služeb, druhá sledovala úplatky ve fotbale, ovšem také se přelila do ulepené stoky sexuálních moralit s vážnou tváří. Navíc ubohý trenér slyšel vyznání „Miluji vás“ od svého mladého svěřence i jeho matky jen jednou, zato divák z věčných vraceček a z upoutávek nejméně šestkrát za hodinu. To už pak není ani k smíchu.
Mimochodem první reklamní blok udeřil po deseti minutách, též barrandovské promo se nedalo zahanbit, takže pocitový rozměr trapasu ještě narostl. O herectví lze v seriálu sotva mluvit, spíše o komparsu, který deklamuje deníčkové věty „ve mně je tolik bolesti a úzkosti“ s výrazem z telenovel.
PodvodníciTV Barrandov |
Ani závan profese, ani stopa soudnosti, o tvůrčí sebeúctě nemluvě. Ale ani bůhvíjaký divácký průlom: Tchyně proti prvnímu dílu spadla pod dvě stě tisíc a Podvodníci ve včerejším toptenu stanic vůbec nefigurovali. Jedno se jim však musí přiznat: vůkolní nudné uniformitě seriálové nabídky se zcela vymykají. Byť sebevražedným způsobem.