Snímky najdete ve fotogalerii.
Na trailer se podívejte ve videogalerii.
Témata se navenek liší, ve filmu Crash jde o projevy rasismu a nedůvěry vůči cizincům, v Syrianě o zákulisí ropného průmyslu. A přece se podobají jeden druhému.
Předně národním sebemrskačstvím, kterým část Ameriky přetavuje šok z 11. září do pěstování pocitu vlastní spoluzodpovědnosti.
Dále rafinovanou stavbou, která složitým předivem vzájemných nitek mezi záplavou postav natolik zaměstnává mozek, že city skoro nepustí ke slovu.
Rovněž kvalitativní převahou vedlejších rolí nad hlavními, i když Clooney, který za postavu agenta CIA dostal Oscara, při vší úctě nedosahuje strhujícího výkonu svého soka z Crash Matta Dillona. A protože za krvavé mučení, jemuž je hrdina Syriany podroben, se herecká trofej neuděluje, nakonec to vypadá, že Clooney vyhrál takříkajíc "za všechno", to jest s přihlédnutím k režii i roli dalšího politickokriticky laděného snímku Dobrou noc a hodně štěstí.
Pohled shora
Crash a Syriana se však také liší, hlavně úhlem pohledu. Crash buduje obraz současnosti zdola, od jednotlivých osudů slitých v řeku společenské atmosféry.
Syriana zosobňuje pohled shora čili ten typ "filmové globalizace", jenž hodlá dokázat, jak rozhodnutí blahobytného naftaře v newyorské limuzíně ovlivní na druhém konci planety pákistánského běžence, jemuž s jídlem servírují i bojovný výklad islámu.
Jasnou výchozí tezi obaluje nepříliš záživný děj, v němž jde o fúzi dvou společností a mocenské hry s následníky trůnu v zemičce plné ropy, o které běžný Američan jakživ neslyšel.
Pánská jízda
Souběžně se tu profilují "muži velkého světa" v podání Matta Damona či Jeffreyho Wrighta, kteří na některé ze stran složitého propletence budují svou kariéru, aniž dbají na zbytečně průhledné citové vydírání pomocí dětí.
A pánskou jízdu korunuje Clooneyho hrdina, omšelý vlk samotář jako z románů Grahama Greena, sluha amerického ideálu, jehož vlastní lidé hodí přes palubu.
V podstatě modelový příběh má jednu nepopiratelnou přednost: je dobře natočen. Podobně jako Crash si udržuje tichý, trvalý pocit ohrožení, stejně jako Crash šíří nepříjemnou tíseň očekávané rány, která nemusí, ale může přijít odkudkoli. Navíc Syrianu provází výtvarný i náladový opar zdánlivé neskutečnosti.
Ale jinak se není čeho přidržet, pokud divák nepatří zrovna k aktivistům. Je to film bez vášně, přesněji řečeno film o světě, kde se vášní stávají moc, intriky, peníze, riziko, spiknutí či soukromá vítězosláva typu Vím, že vím to, co ostatní nevědí.
Ničitelé i spasitelé tu vlastně hrají stejnou partii pomalého pokeru. Zrychlí ji teprve finále skvěle nasnímané z výšky, odkud se dotek prstu na osudovém tlačítku zdá být neškodnou operací.
