Černo-bílá struktura: Sýkorův op-artový olej na plátně

Černo-bílá struktura: Sýkorův op-artový olej na plátně | foto: ARCHIV ZDEŇKA A LENKY SÝKOROVÝCH

Sýkorova retrospektiva shrnuje mistrovství zrozené z rozumu i intuice

  • 0
Monografickou výstavu děl devadesátiletého Zdeňka Sýkory přináší Galerie hlavního města Prahy. A je to výstava stejně vzrušující jako Sýkorova tvorba.

O Zdeňku Sýkorovi se mluví nejenom v souvislosti s jeho čerstvě oslavenými devadesátinami, velkou retrospektivou v Galerii hlavního města Prahy a druhou částí právě vydaného monografického cyklu, knihy rozhovorů. Posledních dvacet let jsou jeho obrazy na trhu s uměním stále žádanější, je zastoupen jako jeden z mála našich umělců ve stálé expozici v pařížském Centre Pompidou.

A právě zmíněná výstava v Městské knihovně, kterou připravil kurátor Pavel Kappel, je dokladem Sýkorova systematického přístupu k tvorbě, z něhož však rozhodně nezmizela spontánnost, radost a vzrušení. To se mimoděk přenáší i na návštěvníka galerie.

Od otázek k odpovědím

V geometrických liniích, strukturách a skvrnách se zračí vodní hladina, horizont a ubíhající mraky, oči přecházejí a divákovo nitro bouří. V první části výstavy se z fascinace velkými barevnými i černobílými formáty tvoří otázky, druhá, analytičtější část výstavy, na ně odpovídá.

Linie č. 205: obraz z roku 2002

Linie č. 205: obraz z roku 2002

Předkládá popis systému Sýkorovy tvorby, ukazuje partituru, podle níž virtuózní malíř pracuje, dává porozumět řeči čísel, kterou Sýkora promlouvá.

Poctivou práci odvedl nejenom kurátor, ale i Jan Šerých, který v Městské knihovně figuruje jako architekt výstavy. Ač o generace mladší, jejich tvorba má jasně vysledovatelné paralely, Šerých Sýkorovi rozumí.

Zdeněk Sýkora začínal krajinami, impresionistickými i fauvistickými pohledy na lounskou přírodu. V roce 1959 uviděl v Ermitáži vystavené obrazy Henriho Matisse, které ho zásadně ovlivnily. Opustil přírodu a soustředil se na autonomní zákony malby – i když právě příroda v ní zůstala obsažená, jen přeneseně, jako dojem, který vznikne až v hlavě diváka.

Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linieSítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie

Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie

Sýkorovy obrazy nejsou statickými dekoracemi, je v nich tenze, z organického celku prosakuje intenzivní chvění. Přestože Sýkora používá ve své tvorbě počítačové programy a systém "chladných" matematických vzorců, nepostrádá jeho dílo intuici, autorský cit, originalitu až živočišnost. Právě v tomto zdánlivém rozporu či přinejmenším paradoxu vzniká neopakovatelná síla Sýkorových obrazů.

Fascinace prostorem

Výstava v Městské knihovně představuje stovku Sýkorových prací v jednoduché, ale funkční instalaci. Je jasně vidět vztah mezi prvotními krajinami a obrazy zahrad, kde abstraktní barevné struktury malované na jutovém podkladě netušeně předznamenávají náboj budoucích struktur a linií. Je v nich vlastně ta stejná informace, později jen mnohem precizněji vyjádřená pomocí výtvarných prvků, kterým Sýkora přiřadil čísla a nechal počítačový program logicky je zorganizovat.

Linie č. 125: I tento olej a akryl na plátně z roku 1994 má rozměr 2 x 2 metry

Linie č. 125: I tento olej a akryl na plátně z roku 1994 má rozměr 2 x 2 metry

Tedy fascinace obrazem krajiny, bytostná potřeba volného prostoru a nutnost jeho interpretace pomocí světla a geometrické struktury.

Vztah mezi přísnou racionalitou a náhodou je u Zdeňka Sýkory důležitý. Racionální a intuitivní má však nakonec týž fascinující výsledek, na jehož konci stojí linie ubíhající či stáčející se z nekonečna lidské fantazie a do ní.

Retrospektiva - Zdeněk Sýkora 90
Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, Praha 1, kurátor Pavel Kappel. Výstava trvá do 2. května.
Hodnocení MF DNES: 90 %