O Zdeňku Sýkorovi se mluví nejenom v souvislosti s jeho čerstvě oslavenými devadesátinami, velkou retrospektivou v Galerii hlavního města Prahy a druhou částí právě vydaného monografického cyklu, knihy rozhovorů. Posledních dvacet let jsou jeho obrazy na trhu s uměním stále žádanější, je zastoupen jako jeden z mála našich umělců ve stálé expozici v pařížském Centre Pompidou.
A právě zmíněná výstava v Městské knihovně, kterou připravil kurátor Pavel Kappel, je dokladem Sýkorova systematického přístupu k tvorbě, z něhož však rozhodně nezmizela spontánnost, radost a vzrušení. To se mimoděk přenáší i na návštěvníka galerie.
Od otázek k odpovědím
V geometrických liniích, strukturách a skvrnách se zračí vodní hladina, horizont a ubíhající mraky, oči přecházejí a divákovo nitro bouří. V první části výstavy se z fascinace velkými barevnými i černobílými formáty tvoří otázky, druhá, analytičtější část výstavy, na ně odpovídá.
Linie č. 205: obraz z roku 2002
Předkládá popis systému Sýkorovy tvorby, ukazuje partituru, podle níž virtuózní malíř pracuje, dává porozumět řeči čísel, kterou Sýkora promlouvá.
Poctivou práci odvedl nejenom kurátor, ale i Jan Šerých, který v Městské knihovně figuruje jako architekt výstavy. Ač o generace mladší, jejich tvorba má jasně vysledovatelné paralely, Šerých Sýkorovi rozumí.
Zdeněk Sýkora začínal krajinami, impresionistickými i fauvistickými pohledy na lounskou přírodu. V roce 1959 uviděl v Ermitáži vystavené obrazy Henriho Matisse, které ho zásadně ovlivnily. Opustil přírodu a soustředil se na autonomní zákony malby – i když právě příroda v ní zůstala obsažená, jen přeneseně, jako dojem, který vznikne až v hlavě diváka.
Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie
Sýkorovy obrazy nejsou statickými dekoracemi, je v nich tenze, z organického celku prosakuje intenzivní chvění. Přestože Sýkora používá ve své tvorbě počítačové programy a systém "chladných" matematických vzorců, nepostrádá jeho dílo intuici, autorský cit, originalitu až živočišnost. Právě v tomto zdánlivém rozporu či přinejmenším paradoxu vzniká neopakovatelná síla Sýkorových obrazů.
Fascinace prostorem
Výstava v Městské knihovně představuje stovku Sýkorových prací v jednoduché, ale funkční instalaci. Je jasně vidět vztah mezi prvotními krajinami a obrazy zahrad, kde abstraktní barevné struktury malované na jutovém podkladě netušeně předznamenávají náboj budoucích struktur a linií. Je v nich vlastně ta stejná informace, později jen mnohem precizněji vyjádřená pomocí výtvarných prvků, kterým Sýkora přiřadil čísla a nechal počítačový program logicky je zorganizovat.
Linie č. 125: I tento olej a akryl na plátně z roku 1994 má rozměr 2 x 2 metry
Tedy fascinace obrazem krajiny, bytostná potřeba volného prostoru a nutnost jeho interpretace pomocí světla a geometrické struktury.
Vztah mezi přísnou racionalitou a náhodou je u Zdeňka Sýkory důležitý. Racionální a intuitivní má však nakonec týž fascinující výsledek, na jehož konci stojí linie ubíhající či stáčející se z nekonečna lidské fantazie a do ní.
Retrospektiva - Zdeněk Sýkora 90
Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, Praha 1, kurátor Pavel Kappel. Výstava trvá do 2. května.
Hodnocení MF DNES: 90 %
