Swing se obešel bez triků, stačí mu hudba

Bez romské hudby by filmový příběh Swing nebyl ničím. Ostatně režisér Tony Gatlif, jenž má za sebou uznávané snímky Latcho drom, Gádžo dilo či Vengo, je romského původu. Hraje na kytaru a dobře ví, že do muziky je vložena celá kultura tohoto etnika roztroušeného po světě.

Právě romská muzika v podání autentického kytaristy a zpěváka Miralda okouzlí francouzského chlapce Maxe, který přijel za babičkou na prázdniny. Max vymění walkmana za starou kytaru a Miraldo, který žije s rodinou v přívěsu na předměstí, se stane jeho učitelem. Skrze lekce na kytaru je pak divák zvolna vtahován do hudby i rodiny manušských Romů a zároveň sleduje lyrický příběh Maxova přátelství s dívkou jménem Swing.

Ač to Gatlif nezdůrazňje, symbolizují Max a Swing dvě různé kultury, které si porozumí v dětské bezprostřednost a nevinnosti. Zatímco Max je zvyklý na pevný domácí řád, kterému udává tón babička, Swing se rozhoduje spontánně a ve svém jednání je zcela svobodná. Max se v její společnosti uvolňuje z „prázdninového režimu“ a poznává sám sebe. Když si pro něho přijede zaměstnaná matka, věnuje dívce letní deník, který si pečlivě vedl. Swing jej však neumí přečíst, a tudíž ani ocenit.

Swing Francie, 2002
scénář a režie	Tony Gatlif
kamera	Claude Garnier
hrají	Oscar Copp Lou Rechová Tchavolo Schmitt
hudba	Abdellatif Chaarani Tony Gatlif Mandino Reinhardt Tchavolo Schmitt
délka	90 minut
žánr	cikánská balada
Swing - premiéry
kina	6. května 2002

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Gatlif, který tu rezignoval na znázornění sociálních problémů, vypráví svůj film takřka cudně, jemně - aby lépe vynikla křehkost a pomíjivost prázdninového přátelství. A přitom tiše boří hranice mezi dokumentem a hraným filmem; mistrovsky vytváří situace, které jsou přirozené a zároveň stylizované. Třeba když kytarista Miraldo pouslouchá u řeky prastarý gramofon, aby se z šelakové desky naučil starý šlágr, a po mostě nad ním sviští hyperexpresní vlaky.

Nejlepší jsou však koncerty. Obraz a hudba splývají v jedno médium, které diváka vtáhne do sféry rytmického souznění a horké, sugestivní zpěvnosti. Gatlif k tomu nepotřeboval triky ani stylizované efekty. Stačil mu karavan, do kterého se vtěsnala romská kapela i s filmaři. A pak se „jenom“ hrálo a natáčelo. Gatlif tu hudbu uchopil v její spontánní křehkosti, aniž ji oddělil od příběhu o pomíjivém setkávání zdánlivě odlišných lidí.

Swing je velmi pocitový film. Srovnatelný výkon podal snad jen režisér Wim Wenders ve své oslavě kubánské muziky, snímku Buena Vista Social Club.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.